Česká škola utlačuje dětské mozky

Tak nám začal nový školní rok… Nevím, jak vy, ale já naprosto nenávidím, když jdou mé děti zpátky do školy. Nejhorší jsou ty jejich nálady, které se jako zázrakem vždycky po prázdninách dostaví 🙂 Ale taky to znamená, že budou opět celý den obklopeni angličtinou a já budu muset o to víc pracovat na jejich češtině. A to je stále těžší, protože se svou nudnou mámou nechtějí trávit tolik času jako dřív :-D. Na druhou stranu si nemůžu stěžovat. Obě mé děti mají obrovské štěstí, protože chodí do výborných anglických škol. A jak to v té jejich škole vypadá a v čem se liší od té, do které jsem chodila já, si můžete přečíst v tomhle článku.

Česká škola utlačuje dětské mozky – co vy na to?

Nedávno jsem četla článek, se kterým v mnohém souhlasím. Jmenuje se „Česká škola utlačuje dětské mozky“ a celý jej najdete zde. Jistý neurolog v něm popisuje, v čem je podle něj český školský systém špatný:

 „Děti by se ve škole měly hlavně učit jak řešit problémy a jak přemýšlet. A v tom je český školský systém špatný. Děti musí znát nazpaměť fakta, která mohou najít za minutu na internetu anebo v knize, ale neučí se přemýšlet …“

„Žák ve škole dostane špatnou známku za to, že neví, kdy přesně se narodil a
zemřel Karel IV., žádný učitel se ho však nezeptá na to, co pro něj Karel IV.
znamená a nediskutuje s ním o smyslu českých dějin pro dnešní moderní dobu …“

Připomíná vám to něco? Mně se vybavila moje léta ve školních lavicích, ruce za zády, opisování z tabule, a opět opisování z tabule (toho jsme si opravdu užili), recitování vyjmenovaných slov, šprtání letopočtů atd atd. Však to všichni znáte. Já do školy chodila ráda, protože jsem asi byla takový trošku šprt :-), ale dnes již chápu, že pro některé mé spolužáky musela být opravdovým utrpením. Sedět a nehýbat se, poslouchat a opisovat … Většinu z toho, co jsem si z té krásné černé tabule musela opsat do sešitu, jsem už samozřejmě zapomněla. Důvod je prostý, všem těm informacím chyběly jakékoli souvislosti a spojitost s realitou. A přestože jsem byla víceméně spokojená, určitě bych si byla školy užila mnohem víc, kdyby mi bylo ukázáno, jak to vše souvisí se životem… Třeba by se mně bývala zalíbila i fyzika, kterou jsem ve škole chápala jako nutné zlo – můj manžel dodnes nerozumí, jak nás mohli učit fyziku a chemii bez pokusů (abych paní chemikářce nekřivdila, dělala s námi sopku, to si pamatuju :-))

Moc ráda bych se mýlila a byla vedena z omylu. Možná už to takhle v českých školách vůbec nevypadá. Pokud máte s moderní českou základkou zkušenosti, které se liší od těch mých, určitě zanechte komentář 🙂 Já zatím žádné změny ve státním školském systému bohužel nezaznamenala …

Anglická škola dětské mozky rozvíjí – souhlasíte?

V Anglii začínají děti školu ve čtyřech (přesněji nastupují v tom školním roce, ve kterém dosáhnout věku pěti let). Trošku jsem se toho děsila, protože jsem si dost dobře nedovedla představit, jak čtyřletí prckové budou sedět v lavicích a učit se. Ale hned od začátku bylo jasné, že anglické školy s těmi českými, alespoň tak, jak jsem je znávala já, nemají nic společného. Zaprvé děti neseděly v lavicích, ale kolem stolů a v každé třídě byla vedle paní učitelky aspoň jedna asistentka. První třída byla plná stavebnic, knih, barev, papírů, pastelek, fotek, výrobků dětí – no úplná Aladinova jeskyně. Co se mi tehdy líbilo asi nejvíc byla naprostá neformalita vztahu rodič – škola a také dítě – učitel. Nejmenší děti každé ráno nejdříve četly a rodiče byli žádáni, aby přišli s četbou aspoň občas pomoct (tím, že si jakékoli, nejen své, dítě poslechnou a zapíšou do deníčku, co si přečetlo a jak mu to šlo). Možná se divíte, jak mohli čtyřleté děti číst. V Anglii je pro výuku čtení používána metoda, při které se neslabikuje, ale děti se učí rovnou číst celá slova. Zní to zvláštně, ale zdá se, že to funguje.

Jak mé děti vyrůstaly, čím dál víc jsem si uvědomovala, že anglická základní škola je o něčem jiném než škola česká. Každý trimestr (v Anglii je školní rok rozdělen na tři trimestry) má jedno společné téma, které se prolíná několika předměty a velký důraz je kladen na praktickou stránku a na diskuzi. Tak třeba třída mé dcery se bude v tomto trimestru učit o druhé světové válce. Vedle neopomenutelných fakt o Hitlerovi, Churchillovi, holokaustu, vylodění v Normandii atd., si na vlastní kůži vyzkoušejí, jaké to bylo žít v přídělovém systému, nebo jak se asi cítily děti, které musely být evakuovány na venkov. Taky se dozvědí o propagandě a vyrobí si svůj vlastní propagandistický plakát. Do školy přijdou návštěvníci, kteří mají s válkou buď vlastní zkušenost, nebo se jí zabývají (například přijde jeden tatínek – archeolog, který doslova několik metrů od školy objevil trosky Spitfiru, nebo babička jednoho žáčka, která jako malá zažila bombardování Exeteru). Budou mít jeden den, kdy budou muset přijít v adekvátním přestrojení souvisejícím s tématem. Tím, že se učivo dá do souvislosti se skutečným životem, je podle mě daleko větší šance, že si z něj děti něco zapamatují a hlavně je to pro ně mnohem zajímavější. Uvědomují si tak, že učení není jen něco, co se děje ve škole, ale že je to vlastně vše součástí jejich životů.

Do jaké školy byste raději své děti poslali vy?

Odpověď na tuhle otázku je pro mě naprosto jednoznačná a myslím, že vyplývá z předchozího.  Anglické školství není ideální a má spoustu much, ale je podle mého názoru lepší alternativou než školství české. Je liberálnější, uvolněnější a prostě víc fun. Anglické školství z mých dětí vychovává jedince, kteří umí logicky myslet, mají zdravé sebevědomí a umí vyjádřit svůj vlastní názor. Nejsou pouze loutkami, které musí sedět, poslouchat, učit se nazpaměť odstavce v rámečcích a opisovat si z tabule do sešitu s dvoucentimetrovými okraji narýsovanými tužkou č. 2 🙂

Jak vnímáte školní vzdělávání vašich dětí v zemi, kde žijete? Liší se od toho, které jste zažili vy? Jste s ním spokojeni? Zanechte komentář s vašimi postřehy.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *