Rozhovor s ilustrátorem a autorem dětských knih Petrem Horáčkem, nejen o bilingvní výchově

Petr Horáček knihyPetr Horáček je světoznámým ilustrátorem a autorem mnoha obrázkových knih pro děti, které získaly řadu ocenění a byly vydány v několika jazycích. Ale také je to Čech, který se svou anglickou manželkou a dvěma dcerami žije již přes dvacet let ve Velké Británii. Jak se s češtinou a angličtinou vypořádali u nich doma, se dozvíte v rozhovoru, který mi Petr velmi ochotně poskytl.

Narodil jste se v Čechách v roce 1967, ale od roku 1994 žijete se svou anglickou manželkou v Anglii. Jaké byly začátky Vašeho nového bilingvního života a jak jste si zvykal v nové zemi?

S Claire jsme se poznali v Praze při studiu na Akademii výtvarných umění. Přijela do Prahy na jeden rok jako postgraduální studentka a česky už trochu uměla.

Já anglicky neuměl, a tak jsme spolu komunikovali převážně česky. Výsledek byl ten, že Claire mluvila bezvadně česky a já anglicky neuměl řici skoro nic.

Claire zůstala v Praze téměř tři roky, ale pak se jí začalo stýskat a odvezla si mě zpátky do Anglie.

Začátky pro mě byly těžké. Dělal jsem, co jsem mohl, chodil jsem s „au pairkama“ na kurzy angličtiny. Už si nepamatuji, jak rychle jsem se angličtinu naučil, ale po dvou letech jsem se už dorozuměl a začal doma i zvedat telefon.

Pamatuji si, že ještě v době, kdy jsem začal vydávat v Anglii knížky, mi Claire musela opravovat každý text. To ale vlastně dělá dodnes.

Máte dvě dcery, Cecílii a Terezu. Kolik je jim let? Narodily se v Anglii?

Obě holky se narodily v Anglii. Cecílii je šestnáct a Tereze osmnáct let.

V rozhovoru, který jsem s Vámi viděla, říkáte, že když se dcery narodily, manželka vydělávala víc než Vy, proto jste s nimi zůstal doma, zatímco ona šla do práce. Přemýšleli jste o tom, jak na děti budete mluvit, jestli je budete vychovávat v angličtině i češtině?

Je pravda, že jsem byl s holkama přes den doma já. Claire byla v práci a vyměnili jsme se hned, jak přišla domů. Já pak maloval a Claire se starala o děti. Kdo bude dělat co, jsme nikdy moc neřešili. Každý dělal to, co bylo potřeba. Já neumím moc vařit a Claire neumí moc uklízet. Tak Claire vaří a já uklízím.

S Terezou jsem mluvil ze začátku přirozeně česky a Tereza odpovídala napůl česky, napůl anglicky s českým přízvukem. Problém byl ten, že moje angličtina se moc nelepšila. Pracoval jsem doma a mluvili jsme česky. Začal jsem tedy doma mluvit anglicky a pomaličku tu češtinu s dětma tím pádem začal ztrácet. No a nakonec nás angličtina úplně pohltila.

Měli jste doma české knížky, učili jste děti české říkanky, písničky?

S dětma jsem hodně chodil do různých kroužků, scházel se s jinýma rodičema a dětma. Říkanek a písniček byly mraky, ale byly v angličtině.

Samozřejme, že holky měly i české obrázkové knížky, znají Krtečka, Boba a Bobka, Maxipsa Fíka….. No ale jak už jsem říkal, úplně jsem to nezvládl. Ta doba byla trochu zbrklá. Já zápasil s angličtinou, začal jsem vydávat knížky…

Jak Vaše holky vnímají svou českou stránku, považují se aspoň trošičku za Češky? Jezdí rády do Čech? Ztotožňují se s českou kulturou?

Holky Čechy milujou. Máme spoustu kamarádů, ke kterým v létě jezdíme na chalupy a oni jezdí k nám. Obě jsou na Čechy hrdé a všude říkají, že jsou napůl Češky. Ale česky bohužel nemluví, jen trochu rozumí.

Není Vám líto, že nemluví česky? Kdyby se Vám teď narodilo další dítě, udělal byste v tomhle ohledu něco jinak?

Musím přiznat, že to, že jsem nedokázal na děti mluvit česky, mě hodně mrzí. Asi bych se napodruhé víc snažil…jestli bych to uměl, je jiná věc. Ono se to zdá jednoduchý. Občas si říkám, jestli bych byl býval schopný to uhlídat, kdybych do Anglie přijel už s dobrou angličtinou. Nevím.

Někteří známí mě odsuzují za to, že jsem holky nenaučil dobře česky. Jsou to ale většinou lidi, co sami žádný jazyk neumí.

 

Co je podle Vás na bilingvní výchově nejtěžší?

Vytrvat. Když děti rozumí česky, ale odpovídají anglicky, je hrozně jednoduché v tu chvíli přepnout, v rámci rychlého porozumění, do angličtiny.

Když už jsem Vás „odchytla“, nemůžu se nezeptat na Vaše knížky 🙂 Osobně jsem s nimi poprvé setkala, když už byly mé děti trochu větší a četly spíš Michaela Morpurgo, Roalda Dahla nebo Davida Walliamse. Kolik knih jste zatím vydal a pro jakou věkovou kategorii jsou především určeny?

Já už dlouho říkám, že asi třicet. Možná je jich víc. Pár knih jsem ilustroval pro někoho jiného, ale hlavně ilustruji svoje vlastní knížky.

Dělám obrázkové knížky, ale také knížky pro mimina a udělal jsem i pár panoramatických knížek, takzvaných „pop up books“.

U obrázkových knížek je těžké určit horní věkovou hranici. Vím, že si moje knížky kupují i děti starší.

Četla jsem, že Vás k psaní knížek pro děti inspirovaly Vaše dvě dcery. Jaký byl vůbec ten první podnět, který vás lidově řečeno nakopnul ke psaní a jaká byla Vaše vůbec první knížka?

Když se Tereza narodila, dostala od kamaráda knížku od Erica Carla „The Very Hungry Caterpillar“. Jakožto rodilý Čech jsem o existenci této knížky neměl ani tušení. Myslel jsem, že je to úplně úžasná knížka. To si ostatně myslím dodnes. Chtěl jsem něco takového také udělat.

Moje první knížky byly Strawberries Are Red a What Is Black and White?

Obě vyšly ve stejný den. Jsou to „board books“ tedy knížky pro úplně nejmenší. Dostal jsem za ně tenkrát cenu začínajícího autora roku. Tím to moje psaní a ilustrování začalo.

Teď, když jsou dcery starší, neinspirují Vás k napsání spíš nějakého románu pro náctileté?

Já studoval malířství. Ilustrace mě na práci baví nejvíc. Psaní jsem si přibral proto, že radši ilustruji vlastní věci, než se dohaduji s někým druhým. Obrázková knížka je zvláštní disciplína. V textu je jen to, co se nevejde do obrázku a naopak.

Psaní románu je něco úplně jiného. Tam moje ambice nesahají.

Vaše knihy vyšly nejdřív v angličtině a až po dost dlouhé době potom v češtině. Jako překladatelka se nemůžu nezeptat, jestli si je překládáte sám, když ovládáte oba jazyky? Je v nich něco typicky anglického, co se vlastně nedá pro české děti přeložit a musí se to napsat úplně jinak?

Překlad mých knížek do češtiny byla hodně zajímavá zkušenost. Byl mi přidělen překladatel, ale ne každej, kdo umí jazyk, může být překladatel literatury. Nikdy by mě nenapadlo, jak je těžké přeložit obrázkovou knížku o několika větách.

Je to, jak říkáte, některé věci se přeložit nedají. Já říkám, že obrázková knížka je jak báseň. Občas se text musí úplně přepsat, aby se zachovala myšlenka  a hlavně rytmus textu. To je u dětské knížky hodně důležité. Povedlo se mi se s českým překladatelem domluvit.

Moje anglické nakladatelství by nepustilo do světa špatnou knížku. Textu je věnováno hrozně moc času. Trvá nám měsíce, než text vyladíme.

Knížky mi vycházejí ve vice než patnácti jazycích a trochu se mi potí čelo, když si představím, jak dobře, či špatně, některé z nich můžou být přeloženy.

Vydáváte v nakladatelství Walker Books, což je, pokud vím, jedno z nejprestižnějších anglických nakladatelství dětské knihy. Jak se Vám to podařilo?

Je pravda, ze Walker Books je jedno z nejprestižnějších nakladatelství dětské literatury. Toho, že vydávám právě u nich, si nesmírně vážím.

A jak se mi to podařilo? Měl jsem štěstí 😉

Děkuju za rozhovor

Více se o Petrovi můžete dovědět na jeho anglických webových stránkách www.petrhoracek.co.uk nebo třeba v krátké reportáži ČT zde.




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *