Rodiče se často ptají, jak to udělat, aby se jejich děti naučily číst v obou jazycích (nebo vícero, mají-li více než dva). Někteří zastávají názor, že je lepší počkat, až děti začnou chodit do školy a naučí se číst v jazyce společnosti, která je obklopuje, a teprve potom postupně přidat čtení v jazyce minoritním (tím byla pro nás čeština). Ale co když se vaše děti chtějí učit číst? Co když je písmenka a knihy fascinují?
Nejdříve česky a pak anglicky, nebo obráceně???
U nás doma to bylo tak, že jsem se rozhodla svoje děti naučit nejdříve číst v češtině. Bála jsem se totiž, že jakmile začnou chodit do školy, začnou se učit číst anglicky a na nějaké učení českého čtení nezbyde čas. Tahle teorie nebyla ničím podložená, nevěděla jsem, co v tomhle ohledu doporučují odborníci. Vždycky jsem ale zastávala názor, že největšími odborníky, co se našich dětí týče, jsme stejně já a Steve. My je známe nejlíp a i kdyby všichni ostatní doporučovali něco jiného, tak my si to stejně uděláme po svém, budeme-li přesvědčeni, že je to tak pro nás správné a že to bude fungovat. A fungovalo – a to i přesto, že to nebylo úplně tak, jak jsem si to naplánovala, což se dozvíte na konci článku. Tam se také dozvíte, jestli bych to s učením čtení příště udělala stejně, nebo jinak 🙂
Kdy se čtením začít?
Čtení a knížky u nás doma byly vždycky na prvním místě. Četli jsme s dětmi v podstatě od narození. Ale kdy jsem děti začala učit číst? Asi budete překvapeni, když řeknu, že vlastně taky téměř od narození! Teď si začínáte říkat, že jsem se asi zbláznila. Opravdu ne. Nemyslím tím samozřejmě, že od narození četly Shakespeara (toho ostatně nečtou ani teď…).
Výuka čtení totiž nemusí být vůbec výukou v tradičním slova smyslu. Není to nutně o tom, že si spolu sednete ke Slabikáři a cíleně budete děti učit číst písmenko po písmenku. Aspoň ne, když jsou úplně malincí. „Výuka“ čtení může být součástí jakékoli aktivity.
Stejně tak, jako se učí děti poznávat názvy věcí, barev, tvarů, se naučí poznávat písmenka nebo čísla. Písmenka jsou pro děti pouze dalším systémem. Proto stejným způsobem, jakým je učíte, že na obrázku je pes, je učte, že na obrázku je písmenko A. A stejně, jako děti chápou, že pro maminku je na obrázku pes, ale pro tatínka je na obrázku dog, tak pochopí, že pro maminku je to písmenko A, ale pro tatínka je to letter EJ.
Co k učení písmenek použít?
Písmenka nás obklopují, jsou všude – na většině věcí, které máme doma, na většině věcí, které vidíme venku. Nemůžeme tedy říct, že nám v tomto směru chybí výukové zdroje! Důležité ale je si jich všímat, ukazovat je dětem a mluvit s nimi o nich! Protože jak se je mají děti naučit, když je budete mlčky míjet?
„Písmenkových“ hraček je v dnešní době už taky dost. Když byly moje děti malé, vystačili jsme si celkem s málem. Měli jsme obdobu těch, které vidíte níže: dřevěnou vyndávací puzzli, vykrajovátka na modelínu a pěnovou puzzli. Mimochodem superjednoduchý recept na domácí modelínu najdete v článku 10 aktivit pro předškoláky s předměty, které máme všichni doma.
Když si s dětmi hrál tatínek, slyšely písmenka anglicky, no a když jsem si s nimi hrála já, slyšely je česky. Nikdy se jim nemotalo a dokázaly si to perfektně roztřídit a uložit do těch správných šuplíků. Když jsme si hráli všichni dohromady, dodržovali jsme se Stevem stejný postup jako při jakékoli konverzaci – on mluvil na děti anglicky, já česky a písmenka jsme vyslovovali ve svých jazycích. Ale mnohem víc jsem si s dětmi hrávala já, což byl hlavní důvod, že se písmenka naučily dřív v češtině.
Kdy a jak přejít od poznávání písmenek ke čtení slov?
Univerzální odpověď na otázku, kdy začít učit děti číst, neexistuje. Nejdůležitější je, aby se chtěly učit číst! Je to jako se vším – s chozením na nočník, s ježděním na kole, s plaváním. Pokud děti nechtějí, jen těžko je přinutíte. Naopak, budete-li je do čtení nutit, spíše je ještě odradíte!
Pomalu je můžete učit číst s pomocí výše uvedených hraček. Dávejte dohromady slabiky, jednoduchá slova jako pes, les, puk, dub atd. Ale jenom, jestli je to zajímá. Jestli si chtějí radši hrát s autíčky nebo s panenkami, ať si hrají, písmenka a slova počkají! Pro některé děti bude čtení přirozené, jiným to bude trvat déle – jako ostatně i jiné aktivity. Každý máme holt vlohy na něco jiného.
Celkem zajímavý článek o metodách čtení a o tom, kdy začít učit děti číst, najdete na níže uvedeném odkaze Děti se samy učí číst
S maminkou čteme jenom česky, s tatínkem a ve škole anglicky?
Takový byl plán. S organizovanějším čtením jsem začala, když byly dětem asi 4 roky. Koupila jsem Slabikář a další české knížky a když se nám chtělo, tak jsem je podle nich učila číst. Než začaly chodit do školy, zvládli jsme v češtině základy. Ve 4,5 letech nastoupily do anglické školy a v podstatě od prvního dne si nosily domů knížky na čtení! A samozřejmě si měly číst doma. Co teď? Nechat veškeré čtení v angličtině na tatínkovi? Ne. Četli jsme s nimi oba, ale víc já. To, že uměly číst česky se nijak negativně neprojevilo na jejich schopnosti naučit se číst v angličtině. A to, že jsme spolu četli v angličtině nemělo žádný negativní vliv na jejich češtinu. Jejich mozek totiž chápal, že se jedná o dva různé systémy a dokonale je dokázal rozlišit, stejně jako jazyk mluvený.
Co bych udělala jinak?
Kdybych byla ve stejné situaci teď, udělala bych to se čtením v češtině stejně. Začala bych své děti učit česky číst první. Už ale ne primárně proto, že bych se bála, že pokud je nenaučím česky číst, než půjdou v Anglii do školy, tak se to pořádně nenaučí. Učila bych je česky číst, protože by mně to osobně přišlo přirozenější, než je učit číst anglicky. Stejně jako mi přijde přirozenější na ně česky mluvit.
Myslím si ale, že jelikož se naučily česky číst první, vyhli jsme se potencionálně jistým problémům, které se při čtení v češtině objevují u mnohých dvojjazyčných dětí a které popisuje v článku Úskalí na cestě k samostatnému čtení paní učitelka z České školy v Londýně Michaela Sanytrová. Naše děti třeba nikdy neměly problémy se čtením c jako k nebo j jako dž, ani s jinými interferencemi angličtiny, které by se možná naskytly, kdyby se naučily číst nejdříve anglicky.
Každopádně jedno vím jistě. Kdyby neprojevily o učení se čtení žádný zájem, vůbec bych to teď „nehrotila“. Prostě bych si řekla, že na to ještě nejsou dost vyzrálí. I kdyby neuměly přečíst před nástupem do anglické školy v češtině nic, jsem naprosto přesvědčená, že by se to naučily časem stejně tak, jako my jsme se v pozdějším věku naučili číst anglicky, francouzsky nebo japonsky.
