Nedávno přišla Šárka domů ze školy s tím, že poslouchali Vltavu. Zrovna se učili o hlavních městech Evropy a moje dcera samozřejmě zabodovala, neboť jako jediná znala nejen hlavní město České Republiky, ale věděla i to, že jím protéká řeka Vltava. Uf, to jsem si oddychla – aspoň něco z toho, co se jí už léta snažím vbít (metaforicky :-)) do hlavy, si pamatuje. Tohle se mi na anglické škole moc líbí. Všechny předměty jsou navzájem propojené a téma, o kterém se v tom daném čtvrtletí učí, se prolíná všemi hodinami.
Vzpomněla jsem si na naše hodiny hudební výchovy na základní škole, ve kterých nám paní učitelka Sokolová pouštěla úryvky z klasické hudby a my je museli poznat. Většinou se jednalo o českou klasiku a nejčastěji zaznívaly právě skladby z Mé vlasti. Pro mě bylo vždycky oříškem rozlišit Vltavu a Vyšehrad, vždycky jsem je spletla… Má vlast bylo snad první cd, které jsem si koupila, když jsem se odstěhovala do Anglie a první cd, které jsem pouštěla svým dětem vedle Ovčáků čtveráků.
České písničky jsme si s dětmi zpívali pořád, když byly malé. Ale budou si je pamatovat, až vyrostou? Tahle otázka by mě snad ani nenapadla, protože bych brala za samozřejmé, že něco, co slyšíte jako malé dítě každý den, se vám vryje do paměti. Ale nedávno jsme hráli Trivial Pursuit (pro ty, kteří neznají, je to desková znalostní hra) a syn dostal otázku, kolik je v jedné známé anglické dětské písničce pánů ve vaně (zní to zvláštně, ale je to tak :-)). Tuhle písničku jsme si spolu zpívali neustále, dokonce ji měli na videu. No a Curtis povídá, že prý jak to má vědět, že to nezná… Nezná? To snad ne! Copak všechny ty hodiny strávené čtením knih, posloucháním cédéček a zpíváním se jen tak vypařily? Jak si budou pamatovat to všechno české, když si nepamatujou to anglické, které navíc ještě slýchávají ve školce a ve škole. Na chvíli jsem propadla depresi, ale potom jsem se vzchopila a synovi oblíbenou písničku připomněla. A hle, vzpomněl si, kolik tam těch pánů je 🙂 Tak to možná nebude tak strašné ani s těmi českými. Každopádně teď už s tím nic nenadělám, protože synovi je dvanáct a Prší, prší, jen se leje už se mnou jaksi pět nebude, že. Jak mé děti vyrůstaly, dala jsem si za úkol představit jim i jinou hudbu než tu dětskou. Už jsem se zmínila, že jako snad první jsem je seznámila s Mou vlastí. Ta se jim oběma líbila. Měla jsem tu výhodu, že jednou z částí je Šárka, což je jméno mé dcery, jak už asi víte. A to je zaujalo, protože se s tím mohli ztotožnit.
Jakou českou hudbu představíte svým dětem, bude přirozeně nejvíce záležet na vašich osobních preferencích. Myslím si, že v tomto ohledu z nich nikdy nebudou tak úplně Češi, protože je česká hudba neobklopuje. Neslyší z rádia každý den linout Skončili jsme jasná zpráva nebo Pojď, ukážu ti cestu rájem. My si občas sice pustíme české rádio, ale spíš si poslechneme nějaký zajímavý pořad, než abychom to měli jen tak puštěné nazdařbůh. Moje děti nemají ponětí o tom, kdo je to Karel Gott nebo Lucie Bílá. Aspoň zatím ne. Kdyby žili v Čechách, brzy by je samozřejmě poznali. Stejně tak jako my, kteří žijeme v cizině, jsme poznali a oblíbili hvězdy té či oné země, která se nám stala vlastní.
Ale jednu českou hudební skladbu by měly znát všechny naše děti. Určitě víte, o čem mluvím. Podařilo se vám naučit vaše děti českou hymnu? Já se přiznám, že mně ne 🙁 Nějak jsem to zanedbala, i když snaha určitě byla. Pokaždé, když na stupních vítězů stojí Čech a hraje česká hymna, volám děti, ať jdou poslouchat. Občas jim ji zazpívám, když jedeme autem, ale abych je ji pořádně naučila, to ne… Ale už to mám naplánované. Od podzimu chceme tady v Exeteru otevřít českou školu a naučit děti českou hymnu bude jedním z mých prvních úkolů 🙂 Zatím si ji můžete poslechnout na videu nahoře na stránce v podání Českého filharmonického orchestru. Já to právě doposlouchala celé – bylo to super! Je z toho cítit naděje a očekávání, kterými v té době žil československý národ. Škoda, že se to tak zvrtlo…
