Někteří rodiče se rozhodnou pro bilingvní výchovu, protože chtějí dát svým dětem v životě „náskok“. Pro jiné je bilingvní výchova jedinou možnou volbou. Ať již jsou důvody rodičů jakékoli, k tomu, aby mohla bilingvní výchova účinně a úspěšně fungovat, je nutné nastavit si v komunikaci mezi jednotlivými členy rodiny pravidla. Jinými slovy, je nutné si zvolit metodu, kterou se budou všichni zúčastnění řídit.
Strategie, kterou pro bilingvní výchovu rodiče zvolí, se bude odvíjet od konkrétní situace. Bude záležet na tom, kde rodiče žijí, zda jsou oba Češi nebo smíšený pár, jaké jsou jejich rodné jazyky a jakým jazykem mluví okolí. Dalším faktorem, který ovlivní volbu strategie, budou cíle, kterých budou chtít rodiče bilingvní výchovou dosáhnout – úroveň rodilého mluvčího (včetně perfektní znalosti gramatiky), nebo pouhá schopnost rozumět (tedy znalost pasivní).
Metoda OPOL (česko-cizojazyčná rodina)
Nejčastější metodou používanou při bilingvní výchově je metoda OPOL (z anglického One Person One Language – jedna osoba, jeden jazyk). Metoda OPOL je populární ve smíšených rodinách a spočívá v tom, že každý z rodičů na dítě (nejlépe už od narození) hovoří svým rodným jazykem. Velkou výhodou této metody je její jednoduchost a možnost využití s více osobami. OPOL totiž nemusí být omezen pouze na rodiče. V některých rodinách se můžeme setkat s česky mluvící maminkou, anglicky mluvícím tatínkem, italsky mluvící babičkou a španělsky mluvící chůvou. Je-li každá osoba ve své jazykové komunikaci s dítětem důsledná, t.j. používá-li striktně pouze ten „svůj“ jazyk, může se dítě všechny tyto jazyky naučit.
Do jaké míry dítě každý jazyk ovládne, bude záležet na celé řadě faktorů mimo jiné na jazykových vlohách dítěte, obtížnosti daného jazyka či kvalitě a kvantitě jazykového inputu. Pro osvojení jazyka na úrovni rodilého mluvčího je nutné, aby mu dítě bylo vystaveno nejméně 20 % bdělého času. To znamená, že pokud je vzhůru 12 hodin denně, mělo by každému jazyku být vystaveno nejméně 2-3 hodiny. Ale pozor, nestačí dítě posadit na dvě hodiny před televizi!
Umělý bilingvismus (OPOL v českých rodinách)
V dnešní době se stále častěji setkáváme s rodinami, které se rozhodnout své děti vychovávat dvojjazyčně, přestože oba rodiče jsou rodilými mluvčími češtiny. Jedná se většinou o rodiče, kteří strávili nějakou dobu v zahraničí a jsou si vědomi obrovských výhod bilingvismu. I v takových případech je častou strategií právě OPOL, kdy jeden rodič na dítě mluví česky a druhý cizím jazykem. Za předpokladu, že budou rodiče ve svých snahách důslední, nebude tato volba dítěti činit naprosto žádné potíže a může fungovat stejně jako v rodinách, kde je jeden rodič Čech a druhý cizinec.
Situační bilingvismus (metoda místa/času)
Další možností, jak vychovat bilingvní dítě, je metoda místa/času, potažmo situační bilingvismus. Tato metoda spočívá v používání jazyka pouze v určitých situacích, na určitých místech nebo v určitou dobu a je ideální v případech, kdy rodiče nechtějí nebo nemůžou používat OPOL. Tato strategie je rovněž možným „ustupkem“, když OPOL v rodině z nějakého důvodu nefunguje (např. když rodiče s metodou OPOL po narození dítěte začali, ale po nějakém čase si uvědomili, že je pro ně dlouhodobě neúnosná).
Situační bilingvismus má mnoho odstínů a jazykové vzorce jsou nesčetné. Je možné např. vyhradit si doma anglický koutek (s anglickými knížkami, plyšáky atd.), kde se bude každý den po snídani/obědě/večeři mluvit hodinu pouze anglicky; nebo používat angličtinu pouze doma, ale venku mluvit česky; nebo mluvit anglicky, když jsou rodiče sami s dítětem, ale v přítomnosti jiných osob používat češtinu.
Dva Češi žijící v zahraničí
Jiná situace nastává, když se jedná o ryze český pár žijící v zahraničí. V takovém případě je žádoucí, aby oba rodiče mluvili mezi sebou i na dítě pouze česky. Cizí jazyk se dítě naučí od okolí (v jeslích, ve školce, na pískovišti, v parku atd.). Mnozí rodiče mají tendence na dítě mluvit i cizím jazykem, protože se bojí, že se nedomluví, až bude třeba. Tyto obavy jsou ale vesměs neopodstatněné. Jakmile se totiž dítě ocitne v prostředí školky či školy, obklopeno cizím jazykem, který do té doby slýchalo možná pouze z televize, v obchodě nebo od sousedů, jeho znalost tohoto jazyka poroste závratným tempem. A než se rodiče nadějou, bude na ně dítě mluvit anglicky/německy/francouzsky. Pravidlo zde tedy zní – pouze česky!
Závěr
Děti jsou neuvěřitelně adaptabilní bytosti a přizpůsobí se jakémukoli komunikačnímu systému, který bude v rodině nastaven. Budou-li rodiče od narození používat důsledně jednu metodu, stane se pro dítě normálem. Důležité je, aby zvolenou metodu používali opravdu svědomitě, a dítě tak vědělo, kdo kdy komunikuje jakým jazykem, jinak v tom bude mít lidově řečeno guláš!
22 komentářů
Ahojte dámy, Jana mě pozvala na svůj web, tak jsem si leccos pročetla 🙂 Jsem ještě trochu jiný případ – vychovávám syna bilingvně, ale jsem Češka, žijeme v Čechách a já ne něj se statusem rodilce mluvím jen německy :-). Některé zkušenosti se shodují, setkávám se ale spíše s jinými situacemi a ještě jich bude hodně 🙂 Rozhodně bychom si všechny měly držet palce, protože to není vůbec jednoduché. První negativní přednášku, že syna likviduji jsme si vyslechla už na JIPce v porodnici od doktorky a následovaly další :-). – Natočila jsme pár videí o svých zkušenostech, protože chci podpořit všechny rodiče, kteří umí skvěle cizí jazyk a bojí se tzv. umělého bilingvismu. Vzhledem k tomu, že jsem matka podnikatelka, tak si zatím dělám průběžně poznámky a další příspěvky přibudou toto léto. Jano, jsem ráda, že jste založila web, a hlavně se těším na výměnu zkušeností, i když z jiného břehu.
Dobrý den, Míšo! Jsem ráda, že jste sem zavítala. Tak umělý bilingvismus, to musí být snad ještě těžší než ten obyčejný 🙂 Vím, že píšete příspěvky o bilingvní výchově Vašeho syna do svého blogu, ale kdyby se Vám chtělo napsat něco ucelenějšího, co bych zde mohla publikovat na stránce „Příběhy“, bylo by to fajn. Určitě by to všichni ocenili. Jinak Vám přeju pevné nervy v boji proti ignorantním lidem a hodně vytrvalosti při bilingvní výchově. Jana
Dobrý den, můžete uvést odkazy na videa?
Dekuji za clanek. Moc hezky se to cte, zvlaste kdyz vim co bych mela delat, ale bohuzel realita je jina a to me moc mrzi.
Mam dva kluky, ale Cesky na ne mluvim zridka 🙁 Jsem v UK uz pres 10 let. Vystudovala jsem tu a mam za sebou i par let ve skolce jako pani ucitelka/vychovatelka…a tady je zakopany pes. Ja ty me rarachy nevnimam jako neco jineho ci zvlastniho (prestoze jsou to me poklady), ale jako jakekoliv jine ditko s kterym jsem pracovala. Ma velmi dobra polska kamaradka na ne vetsinou mluvila Polsky kdyz byli malinci nebot to pry pro ni bylo prirozene. Ja to vsak nedokazu, coz me moc mrzi. Je zajimave, ze umim jednat s detma co neumi anglicky a pomoci hrou a improvizace se nakonec jazyk nauci. Ovsem sama zaostavam se svym rodnym jazykem v kruhu rodiny.
Uz se nemuzu dockat az pojedeme v lete za rodinou, kde se vsichni tri zas rozmluvime.
Ahoj Katko, no já vím, že to není jednoduché… Všichni víme, co bychom měli dělat, ale realita je často jiná… Jsme líný a pohodlný, to je ten problém, to já znám 🙂 Každopádně přeju hezkou dovolenou a ať se ti vaši prckové rozmluví.
Dobry den, taky jsem v podobne situaci jako pani Katka, jiz pres 14 let ziji v anglicky mluvici zemi, nejdriv jako aupair v anglii tri roky a pak 11 let v irsku, kde jsem vdana za Ira a mame spolu dve deti (3.5 , 1.5 ) taky jsem v tom nikdy nemela jasno nez se holky narodily jak se budeme dorozumivat. Bohuzel dcerka ma s mluvenim problemy od malicka, ted chodime na logopedii, a s cestinou jsme na tom taky mizerne, vzdy mi ji bylo lito, ze v tom uz ma takovy zmatek tak jsem ji nechtela zatezovat, vim ze to byla moje chyba ale jak uz tady hodne ctenarek napsalo, nekdy je to proste hrozne tezke. Treba ted se pravidelne navstevujeme s irskou kamaradkou a jejimi detmi, tak mi to opravdu pripada zvlastni se pred nima cely den jen dorozumivat cesky , je to neco jineho s manzelem ? Po vecerech si cteme z ceskych knih , ukazujeme obrazky a mala si pekne pamatuje, ale asi uz je ve 4 letech dost pozde ucit ji plne cesky nebo se pletu ?
Ahoj Deniso, ja myslim, ze pozde neni nikdy. To, ze si s detma ctete, je super. Kdyz s nimi nechcete komunikovat pred irskou kamaradkou/manzelem apod. aspon se snazte vystavovat je cestine jinak, prave ctenim, prohlizenim knih, ale treba i poslouchanim radia nebo cedecek. My vzdycky, kdyz nekam jedeme autem, poslouchame ceske pohadky a pisnicky. Doma si poustime radio Junior, je tam toho pro deti spousta a je to perfektni zpusob, jak do nich nenasilne nasoukat cestinu. Dalsi dobry a nasi rodinou osvedceny zpusob je hrani divadla s tim, ze nekteri plysaci/panenky budou umet mluvit pouze cesky. Samozrejme Vy znate sve deti nejlip, takze vite, jestli je to mate, nebo ne, ale za pokus to stoji 🙂
Poridte si ceskou televizi… upc, skylink atd… kdyz neni manzel doma poustejte detem ceskou televizi… staci aby hrla jen v pozadi… to nasim klukum taky pomohlo…
Jo, jo, ceskou televizi mame. Ale nemuzu rict, ze bychom na ni nejak casto koukali…vlastne se na televizi moc nedivame, spis si obcas pujcime nejakej dobrej film. My si spolu radsi vzdycky hodne cetli a povidali 🙂
To my take, ale ta kulisa je super… podvedomne slysi cestinu… klukum to pomohlo… staci ceske radio…
Jo jo, radio je fajn. Moje deti uz jsou trochu starsi (11 a 14), takze je vetsinou uz moc nezajima, co chci ja 🙂 Ale treba super je Skype, muj syn na nem travi spoustu casu se svym ceskym bratrankem a pres internet spolu vymejslej vselicos, hrajou hry a tak 🙂
Ahoj Katko, ráda bych se zeptala, jestli náhodou nebydlíte v Londýně. Narazila jsem na Váš článek a moc by mě zajímala Vaše zkušenost jako učitelky/vychovatelky z UK školy. Zpracovávám výzkumný projekt na toto téma.
Předem děkuji za odpověď a jsem s pozdravem.
Gábi
Moc zdravim a dekuji za krasnou a hlavne uzitecnou stranku! 🙂 S otazkou se asi budu opakovat, ale neda mi to 🙂 Take se nasi holcicku snazim vychovavat dvojjazycne, kdyz jsem s ni sama mluvim na ni jen cesky, v pritomnosti manzela je to horsi, snazim se, ale obcas mi ze zoufalosti, ze manzel kouka jak kakabus uklouzne i neco italsky (ziju v Italii). Nejhorsi je to vsak v pritomnosti, pratel, manzelovi rodiny, u pediatra, na detskem hristi, mezi jinymi detmi… Jak mam s dcerkou komunikovat? Desi me, ze kdyz na ni budu mluvit jen cesky nenavaze sama zadny kontakt s ostatnimi italskymi detmi, kdyz nam nikdo nebude rozumnet. Dam priklad – jsme na prochazce a potkame pani s malym chlapeckem, chlapecek k nam pribehne, pozdravi a ja na malou hned cesky rikam, vidis jak je chlapecek sikovny, ze pozdravil….chlapecek kouka stejne tak natvrdle jako vzdycky manzel a ja nevim jak z toho vybruslit. Nemluve o tom, ze jeho maminka se k nam radsi ani nepriblizi… Cetla jsem, ze pri te metode OPOL by se nemelo prekladat – ze bych mela byt tvrda a mluvil pouze a jen cesky. Jsem z toho nekdy pekne unavena, ale za kazdou cenu chci malou naucit mluvit cesky!
Ahoj Moniko, já myslím, že tuhle otázku si asi pokládá většina lidí, kteří vychovávají své děti dvojjazyčně. Já už jsem o tom trochu psala v jiném mém článku „Co udělat s tatínkem aneb role druhého rodiče při bilingvní výchově“, protože i já měla kdysi tohle dilema. O vystupování na veřejnosti bude další článek, ale aspoň v krátkosti. Já jsem to vždycky dělala tak jako Vy. Takže na děti jedině česky, až opravdu na výjimečné situace, jako třeba u lékaře. Jak popisujete tu situaci v parku, tak s tím jsme se vypořádali asi tak, že jsem si s těmi cizími dětmi začala povídat anglicky a ony se pak taky většinou rozmluvily. A rodiče většinou taky. Děti jsou hlavně zvědavé, co že si to mezi sebou povídáme, a protože to jsou děti, často se nás bez otálení samy zeptaly. A potom už se rozhovor rozvinul a začali se ptát i rodiče a vždycky to dopadlo tak, že mi řekli, jaké že to mám chytré děti. Osobně jsem nikdy neměla pocit, že by se nám kvůli tomu, že mluvíme česky, někdo vyhýbal. A pokud se nám někdy někdo vyhýbal, tak jedině kvůli mně, protože vždycky řeknu, co si myslím 😀
To je super napad! Tie hry urcite hned nastartujeme…Dakujem za radu.
A dnes sme sa dohodli , ze ak ju bude ukladat mamka, tak sa rozpravky pred spanim budu citat iba po slovensky a ked daddy, tak in English..
Dakujem este raz a drzte mi palceky! 🙂
Drzim 🙂
Ahoj Janka,
Ja vychovavam alebo sa snazim vychovavat moju 5 rocnu dcerku v dvojazycnej rodine ( slovensky a anglicky) formou OPOL…no ako nahle sme na verejnosti , napriklad v skole,v obchode,u doktora ci pocas rozhovoru s nasimi susedamy hovoriacu jazyk sa automatickt zmeni na anglicky a tym padom moja dcera velmi skoro pochopila, ze mamka rozprava aj anglicky a ns slovensky jazyk uplne zanevrela. Aj ked sa ja s nou stale snazim rozpravat slovensky, ona mi uz odpoveda iba v anglictine. Ako ste sa s tym vy vysporiadali? Komunikacia na verejnostiv pritomnosti vasich deti…
Dakujem
Adriana
Ahoj Adrianka, děkuji za komentář. Já musím říct, že jsem v tomto ohledu byla a jsem hrozný sobec a vždycky jsem s dětmi i na veřejnosti mluvila (téměř bez výjimky) česky, bez ohledu na to, co si myslí ostatní. Nakonec jsem zjistila, že to vlastně lidem ani nevadí, ale že se naopak na mé děti dívají s jakýmsi obdivem, že jsou tak chytré. A kamarádi mých dětí si na to taky úplně bez problémů zvykli a hrozně se jim líbí, když nás slyší klábosit česky a chtějí se to taky naučit. Určitě není ještě pozdě. Musíš vytrvat a podporovat aspoň její pasivní znalost (tím, že na ni budeš i nadále mluvit slovensky a co nejvíc jí číst) a pokud možno snažit se, aby se zase trošku rozmluvila. Toho půjde určitě nejsnadněji dosáhnout častějšími návštěvami na Slovensku, kde nebude jiná možnost, než jazyk používat. Ale časté návštěvy rodné země samozřejmě nejsou vždycky možné, to víme všichni, co žijeme v cizině. Myslím, že další možností by třeba mohly být hry. Chce to vynalézavost. Co třeba zkusit s ní hrát divadlo, vzít panenky a plyšáky a předstírat, že jeden je Angličan, jeden Slovák, jeden mimozemšťan, co já vím 🙂 Dej ji na starost medvěda-Slováka a vysvětli ji, že medvěd-Slovák umí jen slovensky. Začni jednoduchými otázkami, na které bude moct odpovědět ano/ne a postupně to rozvíjej. Takové hry jsme hráli s dětmi hodně, když byly malé, a vlastně jsem je tímto způsobem prostřednictvím různých postaviček učila o různých nářečích, o spisovné a hovorové češtině atd.
Moc zajimavy clanek. Chtela bych se zeptat jak dodrzujete metodu OPOL, kdyz potrebujete aby partner/manzel, ktery nerozumi cesky a dite porozumeli najednou Vasemu vykladu, napr. instrukce, diskuzi vyberu jidla, dopravy, proste normalni komunikaci a jak Vas partner se prispusobi tomu, ze Vam nerozumi a nevi co si s ditetem povidate. Pro me je to velka bariera k tomu pouzivat cestinu doma. Parner je proste uplne vynechany z komunikace. Dekuji.
Dobrý den, Hanko. Naprosto chápu vaše dilema. Pokud jsme všichni spolu, vypadá to tak, že já a děti mluvíme mezi sebou česky a jeden z nás to pak tatínkovi přeloží. Náročné, já vím, ale za ta léta jsme si na tenhle systém komunikace všichni tak zvykli, že nám to ani nepřijde divné. Dnes už vlastně tatínkovi ani hodně věcí nemusíme překládat, protože i přesto, že je naprostý jazykový antitalent, toho spoustu pochytil a jeho pasivní čeština je na dobré úrovni. Samozřejmě záleží na partnerovi… Já mám ohromné štěstí, že můj manžel je velice tolerantní 🙂 Myslím, že jedním z důvodů, proč je tak tolerantní, je, že se může chlubit, jaké má chytré děti 🙂 Já mu vždycky říkám, že on pro to moc neudělal, ale vidíte, udělal a vlastně o tom ani neví.
Ahoj,
zajímavý článek. Narodila jsem se v Německu a od 18 let již žijí v ČR. Mám teď dvě holčičky (2,5 roku a 4 měs.) Manžel pracuje v Německu a jezdí domů jen o víkendu. Začla jsem s tou starší mluvit německy kolem roka. Jen doma a musím přiznat, že nejsem moc důsledná. Malá už rozumí, ale mluví česky a už i ve větách. Tak většinou spadnu do češtiny např, když jí opravuji. Nějak se nemůžu představit mluvit na ní německy i venku před rodinou a kámoškami. Ale nechci, aby to měla jako já. Mám pocit, že neumím ani jeden jazyk pořádně. Asi to je jen můj pocit, protože jsem udělala maturitu tady v ČR a vystudovala němčinu. Ale nechci aby to holky měly taky tak. Dále si vzal můj strejda Němku a děti nemluví německy a jen rozumí. A to taky nechci. Mám se teda kousnout a mluvit s nimi pořád nebo bude stačit, když budu s nimi mluvit jen doma důsledně německy? Co myslíte? Díky
Ahoj, jestli nechcete na malou mluvit jenom německy, určitě jsou i jiné možnosti. Můžete si třeba vyhradit každý den hodinku, kdy se budete na němčinu opravdu soustředit – zpívat německé písničky, číst německé knížky, hrát hry/divadlo jen v němčině. Nebo si třeba jednou denně stanovit, že ta či ona aktivita bude probíhat v „tatínkově jazyce“ – třeba vaření, hraní s modelínou, hraní na písku atd. Je důležité se při těchto „německých“ aktivitách ale opravdu soustředit na komunikaci a snažit se mluvit co nejvíce, aby se jazyk rozvíjel. Někdy se této metodě říká situační bilingvismus. Mrkněte na tenhle článek https://www.bilingvni-vychova.com/situacni-bilingvismus-aneb-jde-to-i-jinak-nez-s-opolem/