Dvojjazyčnost: konflikt, za který Vám mozek poděkuje

Angličan nazývá zvíře, které má čtyři nohy, ocas, mňouká a loví myši, a cat. Čech by to samé zvíře nazval kočka a Portugalec gato. Pokud někdo mluví všemi těmito jazyky, jsou v jeho mozku na to samé zvíře napojeny tři rozličné názvy, jak je možné jej pojmenovat. Když tedy polyglot vidí kočku, nebo nedej bože, když ji chce pojmenovat, odehrává se v jeho mysli konflikt o tom, jaké z daných slov je v dané situaci nejvhodnější použít. A nezůstává pouze u slov. K úspěšné komunikaci je zapotřebí víc, než pouze znát slovíčka. Jazyky se liší dále například tím, jaké používají hlásky, gramatiku a v neposlední řadě jiné kultury vyjadřují i rozličnými způsoby rozzlobení, žádost, nebo například odmítnutí. V Česku tak mluvčímu češtiny může bez povšimnutí projít, pokud kolegu v práci požádá přímým rozkazem „zavři to okno, Peťo,“ což už by v anglickém prostředí spoustu lidí mohlo považovat za přinejmenším nevychované. Mnohojazyční lidé tak ve svých hlavách řeší každodenní konflikt na mnoha jazykových frontách, a to neustále… Efekty bilingvismu na myšlení a náš mozek jsou však stále v procesu zkoumání. My na Univerzitě v Readingu v laboratoři „Bilingvismus v mozku“ doktora Christose Pliatsikase (https://christoslab.wordpress.com) zkoumáme, jakou skutečnou roli znalost více jazyků hraje v mozkových procesech. O něco málo z naší práce bych se s Vámi chtěl podělit. Můžete se tak dozvědět, jak dvojjazyčnost trénuje náš mozek, proč jsou bilingvní mluvčí zpravidla kreativnější, ale i to, jak znalost více jazyků zmírňuje projevy demence.

Dvojjazyčnost jako myšlenkový trénink

Výzkumy ukazují, že všechny jazyky, které známe, jsou v mozku aktivovány vždy, když používáme alespoň jeden z nich. Ano, znamená to, že když teď čtete v češtině, je aktivovaná i vaše angličtina, nebo němčina a do jisté míry pak třeba i ruština, kterou jste se možná učili před 40 lety. Mnoho lidí se tak mylně domnívá, že při užívání cizího jazyka náš mozek musí ten cizí jazyk pracně dolovat ze svých útrob. Opak je ale pravdou, větší práci mozek vynakládá na to, aby v takových situacích potlačil náš dominantní jazyk, aby se tolik neprojevoval. Tento trénink v potlačovaní je pak ještě doprovázen tréninkem ve vybíraní si mezi několika alternativami, protože v našich myslích musíme nepřetržitě vyhodnocovat, jaký z našich jazyků v dané situaci použít. Tento vnitřní konflikt je zároveň tréninkem, který našemu mozku práci do budoucna usnadňuje.

Můžeme si představit mozek jako sval. Když si jako novoroční předsevzetí naplánujeme, že uděláme každý den několik kliků, hned prvního ledna pro nás bude těžké kliky udělat. Dalo by se říci, že možná až bolestivé. Postupem času však naše svaly vytrénujeme a ucítíme, že nám kliky jdou snáze a snáze. Naše zlepšení pak bude o to rychlejší, čím častěji kliky budeme dělat. S jazyky je to podobné. Čím více se budeme trénovat v přepínání mezi jazyky, tím snáze se budeme v mnohojazyčném prostředí dorozumívat. Co je ale možná ještě zajímavější je, že se nebudeme zlepšovat jenom v komunikaci…

Výzkumy ukazují, že dvojjazyční lidé mají zlepšenou pozornost, schopnost řešit konflikt, déle udrží myšlenku a v neposlední řadě jsou i kreativnější. K tomu, abychom si přiblížili, proč tomu tak je, vzpomeňme opět na naše připodobnění s děláním kliků. Když budeme mít vytrénované ruce, neznamená to, že jejich síla nabytá tréninkem se bude projevovat pouze při klikování. Budeme moci s větší silou házet, neunavíme se tolik, když poneseme těžké nákupy a díky pohybu posílíme i naši celkovou fyzickou kondici, čímž můžeme například zabránit rozvoji srdečních onemocnění. To odráží to, že naše tělo je totiž propojený, dobře fungující systém, který efektivně využívá všechny své části. Stejně tak funguje i náš mozek, který dokáže uplatnit zkušenosti a dovednosti nabyté při používání dvou jazyků i při jiných myšlenkových aktivitách. A jak se tento přenositelný dvojjazyčný trénink tedy konkrétně projevuje?

Bilingvismus zvyšuje kreativitu

Kreativita není pouze doménou umělců. Každý den nevědomky používáme kreativní řešení pro vzniklé problémy. Když vaříte guláš a dojede vám majoránka, dejte tam oregano! Přišlá Vám návštěva a nemáte dostatek skleniček? Servírujte čaj v zavařovacích sklenicích! V chodbě zjistíte, že máte oko na punčoše a nemáte čas převléci se do nových punčoch? Vezměte si kozačky a nikdo oko neuvidí! To jsou pouze malé příklady každodenní kreativity, tedy schopnosti přicházet s novými a užitečnými řešeními k nastalým situacím. Kreativita je považována za jednu z nejdůležitějších lidských schopností, která posouvá průmyslový a vědecký vývoj naší společnosti. Bez kreativity bychom nevyvíjeli nové recepty, zastavil by se technologický vývoj, ale i třeba vývoj nových léčiv.

Vědci v poslední době skutečně přicházejí s důkazy, že znalost více jazyků může ovlivňovat i tak složitý a zdánlivě neuchopitelný koncept, jakým je kreativita. To souvisí patrně s tím, jakým způsobem jazyky, které známe, používáme. Bilingvní mluvčí, především pak ti, kteří žijí v zahraničí, totiž velmi často používají oba jazyky naráz, jako třeba v následující větě: „Fakt, I’m struggling. Taky nám říkali o těch external examinerech, ale musí to stejně nejdřív approve tvůj supervisor.“ Nejedená se o výplod mojí fantazie, ale o skutečnou konverzaci dvou českých studentů, kteří studují na Univerzitě v Readingu. Tento jev, kdy se slova, ale i gramatické struktury dvou jazyků proplétají, se nazývá přepínání kódů (z anglického code-switching) a je častější, než by se na první pohled mohlo zdát. Mnohým z Vás se již určitě přihodilo, že se Vám při anglické konverzaci nevybavilo české slovíčko, a tak jste si pomohli jeho anglickým protějškem. Často se na přepínání kódů nahlíží jako na něco, čemu bychom se měli vyvarovat nebo jako na znak nedostatečné jazykové kompetence. Ve skutečnosti se ale jedná o náročný myšlenkový proces, kdy mluvčí velmi efektivně využívají veškeré dostupné prostředky k tomu, aby úspěšně komunikovali svoji myšlenku. Anglická slovíčka jsou tak oním oreganem v guláši české věty, kterými nahrazujeme českou majoránku, když ji nemáme při komunikaci hned po ruce. Lidé, kteří jsou zvyklí promíchávat jazyky, kterými hovoří, si tak osvojují myšlenkovou strategii využívat všech dostupných prostředků, které vedou k efektivnímu dosahování jejich cílů.

Kreativitu v laboratořích měříme pomocí standardizovaných psychologických testů, které ukazují, že právě dvojjazyční „code-switcheři“ dosahují v těchto testech zpravidla lepších výsledků v porovnání s monolingvní populací, ale i v porovnání s ostatními bilingvními mluvčími. Když si tak někdy nebudete moci vzpomenou na nějaké české slovíčko, nemusíte na sebe být tolik přísní, zkrátka uvařte svůj jazykový guláš s nějakým anglickým! Dobrou zprávou pro Vás je, že jste si právě procvičili kreativní myšlení.

Bilingvismus jako mozková terapie

Jak jsem zmiňoval dříve, dvojjazyční lidé trénují své bilingvní dovednosti pokaždé, když používají alespoň jeden ze svých jazyků. Dvojjazyčnost je tak považována za jeden z nejúčinnějších tréninků pro náš mozek. Je to, jako byste hráli sudoku, ale s tím rozdílem, že sudoku hrajete pouze velmi krátkou část ze svého života, kdežto jazyk používá většina z nás každý den. Tento bilingvní trénink je dokonce tak intenzivní, že aktivní používání dvou jazyků pravděpodobně dokáže oddálit projevy mozkových degenerativních onemocnění jakými jsou demence, Parkinsonova nebo Alzheimerova choroba, a to až o 5 let.

Demence je mozkové onemocnění, které se projevuje úbytkem mozkové hmoty, a to nejčastěji u starších lidí. Tento úbytek má pak za následek ztráty paměti a sníženou schopnost takto nemocných jedinců jasně a logicky přemýšlet. Zmírňování následků tohoto onemocnění se dá dosáhnout pomocí řady paměťových a myšlenkových cvičení. V posledních letech se objevuje více a více výzkumů, které naznačují, že lidé, kteří mluví dvěma jazyky a aktivně je používají na každodenní bázi jsou méně náchylní k projevům demence. Bilingvismus se tak ukazuje být jakýmsi terapeutickým cvičením našeho mozku, paměti a myšlenkových funkcí.

Je důležité si ale uvědomit, že pozitivní účinky aktivní vícejazyčnosti neovlivňují úbytek mozkové hmoty. Jinými slovy, bilingvní člověk s diagnostikovanou demencí nebude díky svému jazykovému tréninku ochráněn proti mizení mozkové tkáně. Jak tedy bilingvismus takto postiženým lidem pomáhá? Bilingvismus náš mozek pravděpodobně činí efektivnější. Bilingvismem trénovaný mozek dokáže pracovat dobře i s „málem“, a tak se nepříznivé účinky zapříčiněné degenerací mozku u dvojjazyčných lidí začnou projevovat později, než je tomu u lidí, kteří tento celoživotní jazykový trénink neměli. Vědci tak mluví o „myšlenkové rezervě“ (cognitive reserve), kterou mají bilingvní mluvčí v záloze pro případ, že stávající systém jejich myšlení selže.

Shrnutí

Vedle velmi jasných výhod, které znalost více jazyků přináší, jakými jsou například větší šance na pracovním trhu, nebo možnost dorozumívat se s našimi bližními v jejich mateřských jazycích, bilingvismus je i jakýmsi nástrojem na trénování našeho mozku. Je důležité uvědomit si, že faktorů, které efektivitu tohoto tréninku ovlivňují, je hned celá řada. Zkrátka i když hovoříme stejnými kombinacemi jazyků, používáme je jiným způsobem, jinak často, nebo jsme se třeba začali jazyky učit v jiném věku. Je ale také dobré zmínit, že na to, abychom se začali učit další jazyk, není nikdy pozdě. Se stárnutím může být osvojování jazyků těžší a někdy můžeme mít i pocit, že se druhý jazyk už ani nikdy dobře naučit nemůžeme. Jak jsem ale popsal na předešlých řádkách, dvojjazyčnost s sebou přináší i cvičení našeho mozku, které se svou silou a intenzitou vymyká jiným běžným aktivitám trénujícím naše myšlení… A to určitě není málo.

 

Pozvání na další článek

Z tohoto výčtu pozitiv by se na první pohled mohlo zdát, že dvojjazyčnost je něčím, co bychom bez zaváhání mohli předepisovat u lékaře. I přesto však spousta jazykově smíšených rodin váhá nad tím, zda na své děti od malička mluvit oběma jazyky. Tyto obavy jsou zcela pochopitelné, ale velmi často se nezakládají na pravdě, protože o bilingvismu koluje mezi lidmi spousta mýtů, které jsou často založeny na překonaných výzkumech z dřívější doby. Dětský bilingvismus sám o sobě je svébytnou vědeckou disciplínou, která přitahuje pozornost velké části společnosti ze zcela pochopitelných důvodů: my všichni chceme pro naše děti to nejlepší. V mém článku jste se mohli dočíst o pár příkladech toho, jaký vliv má dvojjazyčnost na mozek a myšlení u dospělé populace. Ti z Vás, kteří se budou chtít dozvědět víc o dvojjazyčnosti u dětí, a jak se dětský mozek s výzvou v podobě dvou jazykových systémů vypořádává, se již brzy můžou těšit na článek mé kolegyně Najla Arwaita, která se zabývá vývojem dvojjazyčných dětí.