Jak pěstujeme bilingvismus v naší bulharsko-české rodině

0

Napsala Veronicque, maminka tří česko-bulharských slečen, která na jejím blogu EasyPeasy píše o Bulharsku a jejich přístupu k učení se. 

Ještě než se narodila naše první dcera, jsme měli jasno, že u dětí budeme podporovat bilingvismus. V našem případě maminka komunikuje češtinou a tatínek zase bulharštinou, rodiče mezi sebou mluví takovým jazykem, jaký jim umožňuje daná situace: v českém prostředí česky, v bulharském bulharsky a často, aby děti nerozuměly, anglicky. Poslední možnost už ale s narůstající jazykovou vybaveností našich dětí přestává plnit fuknci “tajného” jazyka.

Přelož mi to

U prvorozené jsme s netrpělivostí očekávali v jakém jazyce budou její první slova, jestli bude mixovat jazyky, jak bude “přepínat”. Nebudu Vás napínat, první slova byla česká, což bylo dáno i českým prostředím i tím, že tatínek s ní nemohl trávit tolik času. Bulharská ale přišla vzápětí a s naprostou lehkostí a přirozeností. Když se narodila druhá dcera, otázka se změnila na, jak budou ty dvě spolu komunikovat, jaké budou jejich preference?! Opět vše ovlivněno prostředím – ze začátku spolu mluvily pouze česky, k bulharštině sklouzávaly během četných návštev tchýně a našich pobytů v domovině manžela. Co to znamená “přelož mi to”, dokázaly pochopit až po 3. roce. Do té doby měly v mozku nacvičený spínač táta-bulharština a máma-čeština. Dokonce je rozčilovalo, když jsem v Bulharsku mluvila bulharsky. Ono “překládání” se po třetím roce odstartovalo zvědavostí bulharské babičky, co že to říkají ty postavičky v televizi. Dosud totiž fungovala formule – “A jak táta řekne ….”

Míchání jazyků

Mixování jazyků se objevilo až po návratu z jednoho delšího pobytu v Bulharsku (asi 2 měsíce). Začaly vznikat věty typu: ”Podej mi plosím tu džadžu.“ ( джаджа – věc). Nebo “Co si dáme na zakusku?“ (закуска- snídaně). Když mladší dcera přešla do školkové skupiny té starší, občas si něco tajně řekly v otcově jazyce, aby jim nikdo nerozuměl. A to stejné dělaly před mými i manželovými rodiči. Postupem času jsme ale slovník rozšířili všem prarodičům, protože některá slova dcery, preferenčně, používaly pouze z jednoho jazyka. Typickým příkladem je “čantička” (чантичка-kabelka) nebo “valšebnija” (вълшебния- kouzelný). Proč ta slova říkaly pouze bulharsky? Vytvořily si k nim citovou vazbu, spojily si je s člověkem a situací, kdy jej slyšely poprvé. Tato dvě se pojila k rozhovoru a pohádce čtené babičkou.

Stěhujeme se do Bulharska

Dobrodružství přišlo s naším přemístěním do Bulharska. Jako pedagog jsem se rozhodla, že je pro dcery jednodušší kirilici a celou školní gramatiku naučit se v Bulharsku a já, která jsem byla doma s nejmladší třetí dcerou, je budu učit češtinu doma. A abychom vše měli podloženo a prověřeno, zapsala jsem je v ČR na českou školu s tím, že si plní povinnou docházku v zahraničí. Tady jsem je pak zapsala do běžné základní školy. Do ČR jezdíme 2x ročně. Před zimou na cca 5denní zapojení do výuky ve své české třídě a před letními prázdninami, kdy skládají zkoušku z ČJ, na jejímž základě dostávají vysvědčení. K tomu vždy přikládáme přeložená bulharská vysvědčení, která slouží jako důkaz o plnění školní výuky v daném roce. Letos nám k tomu přibyla ještě i vlastivěda.

Bulharština pomáhá češtině

Je to jízda, ale zvládáme to už čtvrtý rok. Ony totiž oba jazyky mají velmi těžkou gramatiku. Na druhou stranu jsou to jazyky slovanské a často si pomáháme už naučenou jazykovou terminologií v bulharštině k pochopení češtiny. Například slovní druhy se učily nejdřív v bulharské škole, a tak jsem v ČJ nemusela moc vysvětlovat. Stačilo vybudovat spojení – “most” – mezi např. glagol(глагол) a sloveso. Z počátku se vyskytovaly vtipné věty typu: ”Slyším, je to glagol 1. osoba, číslo jednotné.” Časem a dbaním na českou terminologii tyto věci eliminujeme. Máme pravidlo – učím se česky, zkouším myslet česky a mluvit česky. Samozřejmě s narůstajícími lety už to není tak jednoduché, vtipné věty padají pořád. No, rozvíjejí se v obou jazycích i v obou kulturách. Vytvářejí si své vazby a svůj svět. Protože svět bilingvního dítěte je specifický, neopakovatelný a do jisté míry složitý a nepochopitelný pro ostatní.

Chcete zasílat nové příspěvky automaticky? Přihlaste se k odběru!

O autorovi

Jsem autorkou tohoto webu, překladatelkou na volné noze a také spoluautorkou webu Velká Británie. Více se o mně a mé rodině dozvíte na stránce O nás.

Napsat komentář