Jsem maminkou malé Michelle, které jsou dnes 2 roky a 2 měsíce. V Izraeli žiji 4 roky s jejím tatínkem, Izraelcem. Jsem povahou workoholik a vše, co dělám, dělám s láskou a odhodláním dělat věci trochu jinak, často tak, aby jiní lidé mohli to, co dělám, dál nějak použít či zužitkovat. S partnerem máme hudební obchod, školu a nahrávací studio, on je profesionální hudebník a já se k němu připojila se svými zkušenostmi z hi-tech hned po příjezdu do Izraele.
V roce 2019 jsme založili s kolegy z české komunity zde v Izraeli Českou školu. Jedná se o volnočasovou aktivitu právě pro děti ze smíšených česko-izraelských rodin žijících v Izraeli. A tady asi začal skutečný zájem o to, aby moje dcera uměla česky, znala moje kořeny a kulturu.
Dlouho jsem si lámala hlavu nad tím, jak k tomu přistoupit, prošla jsem si mnoha frustracemi, protože izraelské prostředí je tolik odlišné od toho evropského, potažmo českého už jen v přístupu k předškolní výchově. Děti jsou v Izraeli asi jako ve většině zemí na světě od pátého měsíce života v jeslích, s přibývajícím věkem v privátních školkách. Ve třech letech nastupují do školky státní.
Školky v Izraeli, jejich vzhled a nepřítomnost pedagogického personálu, což je zde společenský standard, jsou kapitola sama pro sebe. Na konci dne jsou ale, myslím, děti šťastné, a to je důležité. Jsem vděčná partnerovi, že jsme se shodli na výchově Michelle mimo školku, tudíž doma. Michelle se vídá pravidelně s českými i izraelskými dětmi a já vnitřně cítím, že je to tak dobře a hlavně vidím, že je šťastná.
Jak mluvíme u nás doma
Od narození Michelle jsem si nebyla jistá, že na ni budu mluvit pouze česky, nicméně doteď jsem od toho neupustila a měnit to také nebudu. Občas si připadám divně, když jdeme ven a já mluvím i před sousedy, kamarády z Izraele a na veřejnosti na Michelle česky, ale rozhodně mě to neodrazuje. Lidé tu jsou hodní a otevření tomu dozvědět se, jakým jazykem mluvíte, odkud přicházíte a jaké jsou vaše kořeny. Otevřenost, přímočarost a lidskost na lidech v Izraeli oceňuji.
Assaf, můj partner, mluví na Michelle hebrejsky, ale je mi nápomocný a učí se hodně slov česky. Prošli jsme si fází frustrace, kdy Assaf vůbec nerozuměl, co mu Michelle říká, jakmile před pár měsíci začala skládat své první věty.
Povzbudila jsem ho, aby na ní nepřestával mluvit hebrejsky, aby to nevzdával a necítil úzkost. Tohle byl asi první zlomový okamžik, kdy jsem pochopila, jak těžké to může být pro partnera, který nesdíllí stejný jazyk. A to má Assaf k Čechům zvláštní pouto, jelikož jeho babička je Češka a jeho táta se v Čechách narodil, přesto je to jiné.
Doma mezi sebou jako partneři mluvíme výhradně anglicky. Angličtinu ovládáme dobře, byť ne bezchybně, na běžné komunikativní úrovni.
Milovaná Michelle a milovaný Assaf, Tel Aviv, 2019
Jak jsem na tom s hebrejštinou
Hebrejsky jsem se začala učit již v Čechách, krátce před svým přestěhováním do Izraele, a to na vyhlášené hebrejské jazykové škole Ulpan. Za svůj čtyřletý pobyt v Izraeli, jsem se v hebrejštině nejvíce zdokonalila během prvního půldruhého roku. Stále ještě nemluvím úplně plynule, rozumím téměř 70 % obsahu. Co se týče hebrejského písma, ovládám abecedu a dovedu napsat jednoduchá slova. Se čtením je to díky absenci vokálů v hebrejském písmu poněkud složiťejší.
A proč jsem v hebrejštině nepokročila dál? Je to asi jako při používání jakéhokoliv cizího jazyka v zahraničí. Přijde doba, kdy si člověk utvoří jakousi komfortní zónu. V rámci ní si v cizojazyčném prostředí zařídím, co potřebuji – od úřadů a doktorů po jednoduchou komunikaci se zákazníky v našem obchodě. Z této komfortní zóny je postupně stále těžší vyjít a otevírat se v cizím jazyku novým a náročnějším výzvám, jelikož to stojí opravdu hodně energie. Svou roli hraje tu ale možná hraje i určitá dávka lenosti. Přesto jsem na sebe hrdá za to všechno, co se již podařilo, ale občas přijdou samozřejmě i frustrace z toho, že by za tu dobu člověk mohl mluvit již přeci jen lépe. V Izraeli mluví každý anglicky, takže je jednoduché rychle přejít k angličtině, pokud se prostě hebrejsky nevymáčknete 🙂
Jak rozvíjím u Michelle češtinu
Někde jsem se dočetla, že na to, aby si dítě udrželo a rozvinulo znalost mateřského jazyka v cizí zemi, musí být minimálně 25 hodin týdně vystaveno mluvenému slovu, textu a možnosti jazyk použít v praxi. Čím více hodin, tím lépe. Pokud se vám to podaří, hlavně zpočátku, než si dítě jazyk dobře osvojí (u nás minimálně 3 roky), praktikovat 35-40 hodin týdně, má dítě velkou šanci naučit se mateřský jazyk velmi dobře. Jedná se o velkou časovou investici, ale myslím, že je to jeden z nejlepších vkladů, který rodič může svému dítěti dát.
Naše jazyková rutina je velmi jednoduchá. Pro to, abych ji naučila česky, jsem zvolila několik nástrojů:
1. Každý den čteme české knížky, cca 1,5 – 2 hodiny. Volíme většinou čas před spaním, někdy ráno po probuzení a k tomu během dne.
2. Používám všechny možné nástroje na výuku čísel, tvarů a písmen. Nejvíc se mi osvědčilo ukázat je Michelle formou různých her s dřevěnými tabulkami a pak jít ven a hledat čísla či písmena všude možně a stále se na ně dokola ptát.
3. Hodně důležité je pokládání otázek. Stále se Michelle na něco ptám, přičemž nezanedbatelnou roli zde hraje i motivační složka – nadchnout dítě k přemýšlení a k odpovědi.
4. S Michelle mluvím jen česky a pokud mi řekne nějaké slovo hebrejsky, vysvětlím jí také jeho český význam.
5. Máme (ale ne výhradně) české kamarády.
6. Zpíváme české písničky
7. Díváme se na české pohádky, i na zahraniční s českým dabingem.
8. Voláme si skoro každý den s mojí sestrou či mamkou přes WhatsApp. Zapojíme tak občas i rodinu do hry.
9. Tatínek nás občas podpoří a řekne pár slov česky.
10. Běháme hodně venku a učíme se poznávat faunu a flóru Izraele (česky :))))
11. Pokud potřebuji jít jednou za týden do práce nebo něco zařídit, mám chůvu, která mluví dobře česky.
12. Žije tu velká komunita Čechů, kterou se obklopujeme; s některými z nich se pravidelně setkáváme.
13. Homepreschooling aneb žádná školka (zatím).
“Oáza klidu” – Michelle soustředěná při hře, 2019
No a kde jsme dnes?
Michelle je zvídavé a povahou dominantní dítě. Od 11. měsíce jejího života dostávám neustále v jednom kole otázku: “Co to je?”
Michelle už rozeznává čísla a některá písmenka české abecedy. Snažíme se lámat infinitivy, které často používá. Mluví v jednoduchých větách a když něco špatně vyskloňuje, jednoduše a přívětivě ji opravím a řeknu: „Takhle jsi to měla na mysli, viď?“
Překvapuje mě čím dál víc, protože její dětský mozek skutečně pohltí i tu nejdrobnější informaci, vyřčenou třeba i zcela potichu, o níž si myslíte, že si ji v takové rychlosti stejně nemůže zapamatovat. Tuto informaci pak uloží a za měsíc, za dva to zaslechnuté znenadání použije. A vy stojíte a koukáte pyšně, pohnutě a překvapeně. Je úplně jedno, v jakém jazyce, vše se ukládá najednou jako do paměťové karty.
Pro všechny rodiče žijící kdekoliv v cizině a snažící se své ratolesti naučit češtině, chci přidat vzkaz – nevzdávejte to! I přes veškeré překážky a zmatky plynoucí z cizí kultury, a přes nástrahy, které přicházejí jen s rodičovstvím, vytrvejte ve svém úsilí. Mluvte na děti jen mateřským jazykem, nepřetržitě. Pokládáte tím skvělý základ pro své potomky, a to právě jejich dobrou znalostí češtiny, vašich kořenů i země, ze které pocházíte.
