V prvním příspěvku v této trilogii, který mimochodem najdete zde, jsem popisovala, jak u nás doma probíhala dvojjazyčná výchova od narození přibližně po období, kdy mé děti začaly navštěvovat školku. Právě to s sebou přineslo několik viditelných změn a zde u nás začala etapa druhá. Opět připomínám, že vše, co zde píšu, jsou pouze mé postřehy a zkušenosti naší rodiny. U vás doma bylo možná vše jinak, zvlášť pokud byla vaše jazyková situace jiná, tj. byli jste oba Češi v cizí zemi, nebo jeden Čech a jeden cizinec ve třetí zemi. Pro jistotu ještě jednou připomínám, že popisuji situaci maminka Češka, tatínek Angličan žijící v Anglii a používající metodu OPOL.
2. etapa – od školky po pubertu (4 – 12 let)
Možná se mýlím, ale nepřekvapilo by mě, kdyby právě během tohoto období mnozí rodiče, ač se třeba jakžtakž do této doby o bilingvní výchovu snažili, své snahy vzdali. Kolem čtvrtého až sedmého roku věku nastoupí většina dětí do školy. V Anglii začínají děti povinnou školní docházku v tom školním roce, ve kterém dosáhnou věku pěti let, a tak i ty naše oblékly školní uniformy a od svého útlého věku 4 a půl let strávily ve škole denně od pondělí do pátku šest a půl hodin (9.00 – 15.30). Já jsem navíc musela krátce předtím začít chodit od 7 ráno do práce, takže syna vodil do školy manžel, který pak trávil s naší tehdy 2,5letou dcerou zbytek dne, asi tak do tří odpoledne. Syn byl tedy celý den ve škole obklopen angličtinou, dcera (o dva roky mladší) celý den s taťkou, taky obklopena angličtinou.
Klíčovým byl asi fakt, že od momentu, kdy jsem se vrátila domů z práce, jsem s oběma dětmi trávila zbytek dne. Šli jsme spolu ven, hráli hry, četli jsme si. Každá chvilka strávená komunikací v minoritním jazyce je totiž moc důležitá. Co je podle mě rovněž moc důležité, je různorodost. Vždycky jsem se snažila, abychom společně dělali věci/aktivity všeho druhu, povídali si o všem možném, aby děti nabyly bohatou slovní zásobu. Ono je totiž hrozně jednoduché dělat pořád to samé a tím pádem i říkat pořád to samé. V tomto ohledu dost pomohla i škola a domácí úkoly.
Jak využít úkoly v cizím jazyce k bilingvnímu rozvoji vašich dětí
Po nástupu do školy začaly děti dostávat domácí úkoly. Teď jsem měla dilema: úkoly byly samozřejmě v angličtině, ale já jsem s nimi za každou cenu chtěla i nadále komunikovat výhradně v češtině. Ale především jsem chtěla, aby se jim dařilo ve škole a aby ve výuce neměly problémy. Trochu jsem se bála, že když s nimi budu úkoly dělat v češtině, budou z toho zmatené. Nakonec jsem se ale rozhodla zkusit to udělat tak, jak jsem to cítila a i úkoly dělat s dětmi ve svém rodném jazyce.
Vysvětlování tedy probíhalo převážně v češtině. Ze začátku jsem sice někdy použila jistá slova v obou jazycích, aby se ta česká děti naučily, protože je v mnoha případech slyšely poprvé. Uvedu příklad: syn přinesl domů úkol z matematiky, řekněme, že si měl s rodiči zahrát hru na sčítání a odčítání (tady v Anglii se na prvním stupni základní školy hodně využívá k výuce právě her a domácí úkoly jsou často právě různé doplňovačky, hry s kostkou, osmisměrky atd.). Ve škole se třeba naučil pojmy jako „plus“, „minus“, „rovná se“, „když sečteme“ atd. atd., ale v češtině je neznal. Proto, když jsem s ním začala úkol dělat, někdy, když to nebylo třeba úplně jasné, jsem mu to po české větě zopakovala i anglicky. No a napodruhé už to věděl, takže už jsme pokračovali pouze v češtině.
Podobně to probíhalo, když měly děti úkol ze čtení. Každý večer, v podstatě ode dne nástupu do školy, nám měly číst. Četly v angličtině, ale o příběhu/obrázcích jsme si spolu vyprávěli v češtině. Nikdy z toho nebyly popletené a nikdy jim to nedělalo problémy, prostě přepnuly a bylo to. A když pak ve vyšších třídách začaly nosit úkoly z přírodopisu, zeměpisu nebo fyziky, používali jsme spolu zas jen češtinu. Někdy to nebylo zrovna jednoduché, protože třeba fyzika není zrovna mým forte a někdy jsem si nebyla jistá, jak se něco řekne správně. Ale od toho je přece slovník nebo internet. Neznámá slovíčka jsme si vyhledali a hned jsme byli chytřejší. Nevím, jak u vás doma, ale u nás se tahle strategie osvědčila a díky ní se oběma mým dětem velice rozšířila slovní zásoba. Domnívám se, že kdybych tenkrát byla podlehla svým obavám, že to děti nezvládnou, nebyla by dnes jejich čeština tam, kde je.
Změna komunikačního jazyka mezi dětmi
Velkou změnou, která se udála v tomto období, byla změna komunikačního jazyka mezi mými dvěma dětmi. Než začal Curtis chodit do školy, byla jazykem komunikace mezi ním a jeho sestrou čeština. To bylo dáno hlavně tím, že v té době chodil do práce taťka a já s nimi byla doma. To bylo pak jednoduché rozvíjet jejich češtinu. Když začal Curtis chodit do školy, vše nějakou dobu pokračovalo ve stejném duchu, dokud nezačala chodit do školky a následně do školy Šárka. Předpokládám, že ve škole mezi sebou komunikovali v angličtině, což se postupně přeneslo i domů. Nejdřív jsem se tomu snažila zabránit, ale brzy mi došlo, že to asi neovlivním. Když jsme byli spolu všichni tři pohromadě, bavili se mezi sebou česky, ale jakmile spolu byli sami, sklouzli do angličtiny. Možná to bude znít divně, ale viděla jsem to jako prohranou bitvu a bylo mi to líto. Ale zase mě to určitě nakoplo k tomu, abych se o to víc snažila využít každé chvilky s nimi strávené ke komunikaci v češtině. V tomto období se jazyk dětí rozvíjí neuvěřitelným tempem. Každý den se ve škole učí nová slova, tráví více volného času se svými vrstevníky a méně s vámi, chodí do zájmových kroužků vedených v dominantním jazyce, sami si čtou (a v našem případě četli oba hodně ale bohužel především anglické knížky). Proto je opravdu důležité, abyste s nimi v češtině (nebo jiném minoritním jazyce) komunikovali co nejvíc a snažili se je vystavit co nejvíce všemu českému.
Pokud na Vás děti mluví cizím jazykem, doporučuji články Praktické tipy, když vám děti neodpovídají česky nebo Co dělat, když vám děti neodpovídají česky.
Jak na to, aby se i v tomto období nadále rozvíjel minoritní jazyk vašich dětí
Způsobů, jak i v tomto období nadále rozvíjet minoritní jazyk vašich dětí, je spousta. I přes všechny překážky uvedené výše se nám podařilo tuto nelehkou etapu úspěšně zdolat a vynořit se na druhém konci se dvěma dětmi, které bez problémů ovládají dva jazyky.
U nás bylo největším problémem, že jsme neznali v okolí žádné Čechy. Pokud žijete ve velkém městě, nejjednodušším způsobem, jak děti vystavit češtině (nebo jinému minoritnímu jazyku), bude komunikace s jinými rodilými mluvčími. Zajděte na kávičku, do parku, vemte děti na výlet. A hlavně mluvte česky. Pokud žijete v cizí zemi, je někdy určitě jednodušší mluvit na děti cizím jazykem, zvlášť pokud ony mluví cizím jazykem se svými kamarády. A někdy chápu, že vám třeba přijde trochu trapné mluvit na ně česky, když vám jejich kamarádi nerozumí. Ale někdy může nastat situace, kdy jdou dvě české maminky, mají dvě děti, děti spolu komunikují anglicky, maminky spolu česky a na děti anglicky! Tomu bychom se asi měli snažit vyhnout.
Jinak u nás se osvědčilo čtení českých knih – četla jsem já, i když děti už číst uměly, jim se česky číst bohužel moc nechtělo, i když to uměly – prý jim to nejde dost rychle (to jsou jejich slova). Někdy bylo docela těžké nějaké vhodné knihy najít, protože velkou většinu dětských knih v českých knihkupectvích tvoří překladová literatura. Když jsem se paní prodavačky v knize ptala, co mi může pro děti doporučit, často nám navrhla anglické knihy, které mé děti už měly přečtené v originále. Ale z těch neanglických se jim třeba líbily následující: tradiční české pohádky, Povídání o pejskovi a kočičce, Krtek, Astrid Lindgrenová (Pipi, Děti z Bullerbynu), Honzíkova cesta, Zuzanka od Daniely Krolluperové (to je super pro holčičky ve věku mezi 6 -8 lety), Anička od Ivany Peroutkové (zase pro holčičky), všechno od Jaroslava Foglara, Klub Tygrů od Thomase Breziny a další.
Také měly naše děti pár oblíbených českých pc-romů, které jejich češtině určitě hodně pomohly. Asi nejoblíbenějším byli Hrajeme si s Krtkem, Zábavná čeština v zoo, Klubíčko a Alík (dnes již bohužel nedostupné a na nových verzích Windows nehratelné…).
Internet může být taky moc užitečný. Dětských webů je v dnešní době spousta, seznam těch nejznámějších najdete i tady na našem webu na stránce hravě-naučné weby. A když budete „surfovat“, tak surfujte spolu, určitě se toho vaše děti tak naučí dvakrát tolik.
Jinak jsme pokračovali stejně jako předtím, hráli jsme karty, kostky, pexeso, deskové hry (těch je taky v češtině spousta, stačí navštívit hračkářství v kterémkoli českém městě – já hračkářství miluju!), společně sportovali, koukali jsme na česká dývýdýčka, jednoduše trávili co nejvíc volného času spolu česky.
Přeju vám všem hodně energie, protože té je potřeba nejvíc! A teď už jen překonat etapu třetí – teenagerovskou…tak hurá do toho!
1. etapa – Od narození po školku
Máte-li tipy na knihy, aplikace, hry, aktivity, pište prosím do komentářů 🙂
