Jedním z nejčastějších problémů, které jako rodiče řešíme při bilingvní výchově, je to, že nám děti neodpovídají v jazyce, kteým na ně mluvíme. Pro většinu z nás bude tímto jazykem čeština, proto tento článek pojmu právě z tohoto úhlu, tedy z úhlu českých rodičů nebo ještě častěji české maminky žijící v zahraničí, které dítě nechce odpovídat česky.
Prvním krokem k tomu, abyste mohli začít tento problém řešit, je najít důvod, PROČ vám dítě neodpovídá česky.
Důvod č. 1: Nedostatečná slovní zásoba a frustrace
Zřejmě nejčastějším důvodem, proč nám děti neodpovídají česky, je nedostatečná slovní zásoba. Vyrůstají-li v cizině, obklopeni cizím jazykem, a tatínek je navíc cizinec, je možné, že se jejich druhý jazyk rozvíjí rychleji než čeština a ony nejsou schopné v češtině vyjádřit, co chtějí/cítí. Proto volí druhý jazyk. Je to pro ně jednodušší, zvlášť pokud ví, že maminka ten druhý jazyk ovládá, a tudíž rozumí.
Je možné, že vám do určitého věku děti česky odpovídaly a jejich čeština byla možná i jejich silnějším jazykem, ale pak se to obrátilo. Proč? Pokud jste s nimi strávili první rok dva doma a byli jste jejich primárním zdrojem jazyka, pravděpodobně byly češtině vystaveny více než jazyku druhému. Ale když potom nastoupily do školky a vy do práce, je pravděpodobné, že se jejich druhý jazyk postupně stal silnějším a jejich pokroky v češtině se zpomalily. S přirozeným mentálním vývojem se snaží vyjádřit komplexnější a složitější myšlenky, pocity, názory a najednou jim na to slovní zásoba v češtině nestačí, proto se uchylují čím dál víc k druhému jazyku.
Pocit frustrace způsobený neporozuměním nebo neschopností vyjádřit, co dítě chce nebo cítí, není nepříjemný nejen pro něj ale i pro nás, rodiče. Vzpomínám si na jeden email od české maminky za Skotska, která moc chtěla, aby její 3letá dcera mluvila česky. Dcerka byla frustrovaná, když si např. nemohla vzpomenout, jak něco vyjádřit česky a maminka chtěla znát můj názor, jestli na dcerku tlačit, když jí česky neodpovídá nebo co jiného bych jí mohla doporučit.
ŘEŠENÍ
- pravidlo č. 1 – NETLAČTE na dítě!!! Tím, že budete dítě nutit, aby vám něco řeklo česky, ho maximálně od češtiny ještě víc odradíte. Místo toho se ho můžete zeptat, jak by to řekla třeba babička – ne maminka, protože tu mohou mít děti spojenou i s druhým jazykem, kdežto babičku určitě ne. Místo babičky můžeme použít třeba Krtečka nebo Křemílka nebo jinou postavičku, kterou děti znají a o které vědí, že je ryze česká.
- předstírejte, že nerozumíte, ale samozřejmě ne „ad absurdum“. Někteří rodiče nemají tuto „taktiku“ rádi, ale já v ní nevidím nic špatného, pokud to uděláte „fikaně“ 🙂 Když na vás dítě spustí jinak než česky, můžete předstírat, že jste je neslyšeli. Když vám to zopakuje, můžete znít překvapeně a říct něco na způsob „Aha, Ty mluvíš na mě, promiň, já myslela, že na tatínka/sama se sebou, když to bylo anglicky. My spolu přece mluvíme česky.“ Když to napotřetí řekne česky, máte vyhráno. Když ne a bude jasné, že je frustrované, protože to v češtině nedokáže vyjádřit, zkuste následující tip
- zopakujte česky, co vám dítě řeklo v druhém jazyce. Když se dítě zeptá na něco v cizím jazyce a vy jste vyčerpali taktiku neslyšícího a nerozumějícího rodiče, reagujte na jeho větu česky. A dále ji rozviňte. Např. když se dítě zeptá „Can we go to the park?“, vy můžete odpověděť “Ty chceš vědět, jestli můžeme jít do parku? No, já nevím, jestli můžeme jít do parku. Jak je venku? Svítí sluníčko, nebo prší?“ – tím nejen jeho otázku zopakujete, ale i ji rozvinete a vlastně mu nabídnete českou odpověď.
- dejte dítěti na výběr a napovídejte mu – když se dítěte na něco ptáte, formulujte otázku tak, aby muselo odpovědět českým slovem. Místo otázek typu “Co budeme dělat?” S čím si chceš hrát?”, které ho mohou frustrovat, protože si možná nebude schopné vzpomenout na to správné české slovo, mu zkuste dát na výběr, a tím mu napovědět. Příklad: “Půjdeme do parku, nebo zůstaneme doma?” nebo “S čím si budeme hrát? Budeme skládat puzzli, nebo si budeme hrát s legem?”, „Chceš jablíčko, nebo banán?“. Je možné, že vám odpoví v druhém jazyce, ale to nevadí. Vy si dále jeďte to své české. Samozřejmě, že to není jednoduché, ale pokud vám dítě rozumí, je to to nejlepší, co pro ně můžete udělat (a vlastně i pro sebe).
- odpověď rozviňte – když si vezmeme jako příklad větu výše, můžete dále vaši odpověď rozvinout. Čím vícekrát dítě uslyší to samé, tím rychleji si to zapamatuje a tím dříve to bude schopné samo použít. Výše uvedenou větu můžete tedy doplnit např. o následující „Já bych chtěla skládat puzzli a Ty?“. Tím také dítěti pomůžete použít první osobu.
- použijte názorných příkladů – když děti nerozumí nějakému slovu, ukažte mu ho. V krajním případě (pokud se to ukázat nedá), ho můžete říci v druhém jazyce, ale to se snažte dělat co nejméně. Pokud slovo řeknete v druhém jazyce, zopakujte ho hned potom opět česky a příště už ho řekněte jenom česky.
- použijte to samé slovo v různých kontextech a situacích – aby se dítě slovo aktivně naučilo používat, musí ho slyšet v různých kontextech. Proto, když si např. prohlížíte/čtete českou knížku, snažte se pak vědomě určitá slova z ní použít v každodenním životě – dejte si za úkol každý den zakomponovat jedno nové slovo z knihy do konverzace s dítětem.
- plyšák, který umí jenom česky – zvolte si plyšáka, který bude umět jenom česky a zapojte ho do her, do čtení knížek, do jakékoli konverzace. Krteček je pro tohle naprosto ideální, ale může to být jakýkoli plyšák nebo třeba panenka! Když budete např. snídat, může Krteček snídat s vámi a aktivně se zapojit (samozřejmě s maminčinou pomocí :)).
Důvod č. 2: Negativní zkušenost
Pokud s vámi dítě mluvilo česky a najednou (třeba i ze dne na den) přestalo, je možné, že zažilo v souvislosti s češtinou něco negativního. Pokud chodí do školky nebo do školy, mohlo se stát, že mu spolužáci řekli něco nehezkého, nebo třeba jen něco někde zaslechlo. Jediná věta jako např. „Teď jseš v Anglii, tak proč nemluvíš anglicky?“ může malé dítě velmi ranit. Může se pak stát, že se dítě blokne nebo začne na naše české snahy reagovat větami typu: „Já jsem Angličan a žiju v Anglii, tak nechci mluvit česky.“ nebo „Nechci s Tebou mluvit česky, čeština je hloupá.“
ŘEŠENÍ
- rozhodně nepřestávejte mluvit česky, protože tím, že přestanete, dáte svému dítěti jistým způsobem za pravdu
- komunikujte s dítětem a snažte se přijít na to, proč najednou nechce mluvit česky – stalo-li se něco např. ve škole, konzultujte to s paní učitelkou
- vysvětlete mu, proč s ním mluvíte česky a proč je to pro Vás důležité. Buďte pozitivní.
- někdy jsou děti ochotné naslouchat ostatním spíše než nám rodičům. Domluvte se s babičkou/tetou/kamarádkou, aby si s dítětem promluvilo, pokud vaše snahy ztroskotají.
- snažte se posílit jeho vztah k češtině a české kultuře a pokud je to pro vás možné:
- začněte se více stýkat s českými kamarády/známými
- komunikujte více na Skypu nebo přes Facetime s rodinou v Čechách
- pozvěte si na návštěvu české příbuzné
- odjeďte na pár týdnů do Čech
Vadí to, že na nás děti nemluví česky?
Minulý víkend jsem byla na jazykové konferenci v Brně. Na semináři tatínka a jeho 17leté dcery, kterou vychovává v angličtině, mě překvapila jedna věc. Přestože on na svoji dceru mluví od narození anglicky, ona mu nikdy anglicky neodpovídala, vždycky jenom česky. Vždycky mu rozuměla, ale mluvila na něj česky. I tak ale ovládá oba jazyky na úrovni rodilé mluvčí. Tatínek se nenechal svým zdánlivým neúspěchem odradit a ve svém úsilí vytrval. A nakonec jeho snahy přinesly ovoce.
Neodpovídají-li vám tedy vaše děti jazykem, kterým na ně mluvíte (tedy ve většině případů česky), nezoufejte. Neznamená to, že česky nebudou schopny mluvit. Samozřejmě, že vás to asi momentálně mrzí, ale nevzdávejte to! Jednou budete rádi, že jste vytrvali. Je lepší, když dítě česky rozumí, ale odpovídá vám jiným jazykem, než kdyby nerozumělo vůbec – a právě se to by se stalo, kdybyste na ně česky mluvit přestali.
3 komentáře
Zdravím a co takhle praktické tipy, když bilingvní dítě mluví cizím jazykem, kterému nerozumím a já mu nerozumím, co chce, a ono je nešťastné, že já mu nerozumím, tak i když česky dobře rozumí, tak mi to, co chce, pořád opakuje francouzsky, a já mu pořád nerozumím. Nebo co dělat, když se sourozenci domluví něco francouzsky a pak, co uznají za vhodné mi starší přeloží do češtiny. Skype je moc nebaví. Taky jsem četla radu, aby se učili číst česky od 4 let, tak jsem koupila slabikář, ale copak je stihnu naučit číst za 14 dní o prázdninách. Maminka chodí do práce a dělá co může. Nevím, jak se učí číst. Jak se mám naučit být paní učitelkou v první třídě? Jak se učí učit ti, co vzdělávají děti doma? Každá věc má svoji odbornost a nejsem tak pyšná, abych si myslela, že můžu učit děti správně bez patřičného vzdělání a zkušeností.
Dobrý den, pokusím se alespoň částečně zodpovědět druhou půlku komentáře: nejlepší je učit je číst / psát, když o to dítě projeví zájem. Některé děti chtějí prve psát (vhodný výchozí bod je např. vlastní jméno), některé děti zas prve číst. Ten zájem je možné i podpořit ze strany rodiče, hlavně že si s ním budete hodně číst a uvidí psaný jazyk, ale také např. budete dítěti podepisovat obrázky nebo mu nalepíte jmenovku např. nad věšáček v předsíni, budete mu ukazovat např. že na etiketách bývá napsáno, co to je, sama si budete zapisovat věci ručně (a ne jen na počítači, mobilu apod.) atd. Než začnete se slabikářem, je důležité posilovat spíš sluchové a zrakové vnímání, ale i jemnou a hrubou motoriku. Dítě se nenaučí číst a psát bez toho, aby dovedlo rozlišovat, jaká hláska je na začátku slova, na konci slova, veprostřed slova. Zkuste, jestli vaše dítě pozná, na co začíná dané slovo. Můžete si třeba dávat hádanky nebo hledat v knížkách (např. najdeš zvíře, které začíná na K?). Pokud to nerozlišuje, můžete začít tím, že držíte viditelně známou věc v ruce (třeba list) a zeptáte se: držím něco, co začíná na L, co je to? Můžete zkusit hledat všechny věci v bytě, co začínají na B. Anebo jenom může zkusit přiřazovat písmena k sobě (třeba tak: https://jazykovehry.cz/prirazovani-pismen/), to zas posiluje zrakové vnímání (ostatně jakékoli obrázky, co jsou stejné, nebo hledání rozdílů ve dvou obrázcích, to vše je příprava na čtení a na rozlišování tvarů písmenek). Na tahle „cvičení“ a motivaci můžu doporučit knížku od Svojtky „100 aktivit Montessori připravuji své dítě na čtení a psaní“, píšu a vymýšlím aktivity i na svém blogu. Nemusíte to brát tak, že dítě učíte vy, berte to spíš tak, že dítě se učí samo a vy ho doprovázíte, nabízíte mu, ukazujete mu to, co víte, řídíte se jeho zájmem. Pokud o čtení ani psaní neprojevuje vůbec žádný zájem ani přes nabídky z vaší strany, tak bych určitě ještě počkala, dospěje k tomu! A řízené vlastním zájmem se to naučí během chvilky.
Dobrý den, děkuju za komentář. Druhou polovinu otázky už skvěle zodpověděla Anička. Já bych jen dodala, že radu, kterou jste četla, že se děti mají učit česky číst od 4 let, bych ignorovala, je to s prominutím naprostý nesmysl. Každé dítě je jiné a univerzální věk na to, kdy je začít učit číst, neexistuje. Některé děti to zvládnou ve 3 letech, jiné v 8, zvlášť pokud je to jejich druhý jazyk. Nedávno jsem o tom napsala i článek https://www.bilingvni-vychova.com/kdy-a-jak-ucit-deti-cist-ve-2-jazycich/ Čtení v češtině přijde, nemá cenu je od toho nutit. Ale pokud je to baví, tak přece stačí ten Slabikář číst 10 minut denně. Nebo ještě lépe využít jednu z aktivit, o kterých se zmiňovala Anna. Co se týče toho, že dětem nerozumíte, tak to se dá určitě řešit. Nepíšete, jak staré máte děti, ale pokud rozumí všemu, co jim říkáte (což píšete, že ano), tak proč nevyužít jeden z tipů popsaných v článku? Velmi důležité je brát to s klidnou hlavou. Chápu, že to není jednoduché, ale pokud před dítětem vyjádříte svoji frustraci, ono Vám to bude opakovat stejně. Když dětem nerozumíte, zkuste jednoduchými otázkami, na které Vám mohou jednoduše odpovědět, přijít na to, co se Vám snaží říct. A co takhle domluvit se s nimi, že Vás budou učit francouzsky a každý den s Vámi udělají jednu „lekci“ – při tom se můžete Vy učit francouzsky a oni si mohou zlepšovat jejich češtinu.