Tenhle víkend jsem si udělala výlet do Brna. Pořádala se tam totiž konference Polygloti se nebiflují a mě strašně lákalo se tam jet podívat. Lákalo mě to tak moc, že jsem si před pár měsíci koupila vstupenku a bylo to. Bude výlet 🙂 Proč mě to tak lákalo? Zaprvé mám ráda jazyky. Nejen, že mě živí, ale fakt mě i baví. No a zadruhé tam byly dva workshopy, které měly spojitost s bilingvní výchovou, a to je samozřejmě téma, které mě už léta moc zajímá, protože své děti odmalička vychovávám dvojjazyčně.
Co jsou Polygloti
Polygloti neboli konference Polygloti se nebiflují je konference na téma cizích jazyků a všeho, co s nimi souvisí. Letos se konal již 4. ročník. Dopolední program sestával ze 3 přednášek, dvacetiminutové „palby“ otázek na několik přítomých polyglotů a křestu kreativního slovníku.
Prvním přednášejícím byl Gavin Roy, rodilý Američan z Colorada, známý v ČR díky svému kanálu na YouTube TadyGavin, který publikum mimo jiné seznámil s tím, jak a proč se učí česky. Následoval pan Filip Noubel, který vyrůstal ve dvojjazyčné rodině (FJ-ČJ) a mluví více než 10 jazyky – ten osobně mě zaujal nejvíce, a to přednáškou o překladu poezie. Třetí přednášku měl Jack Fordon, rodilý Američan, který miluje jazyky a cestování a mluví několika jazyky včetně češtiny (přednášku měl v češtině!).
Po obědě následovaly workshopy, které si každý účastník mohl vybrat 4. Já bych se z těch čtyř, které jsem navštívila, chtěla zmínit o dvou, a to proto, že souvisely s bilingvismem.
Workshop č. 1: Mluvím na dceru od narození anglicky, ale jsem Čech
Pavel Vopalecký je Čech žijící v České republice. Na konferenci s ním přijela jeho 17letá dcera, na kterou od narození mluví anglicky, zatímco maminka na ni mluví česky. V jejich případě se tedy jedná o tzv. umělý bilingvismus, kdy ani jeden z rodičů není rodilým mluvčím jazyka, ale přesto se rozhodnou své děti vychovávat dvojjazyčně vytvořením jakéhosi „umělého“ jazykového prostředí.
Proti tomuto způsobu bilingvní výchovy toho bylo v minulosti mnohé napsáno. Odborníci ji nedoporučovali. Vopalečtí jsou ale jasným příkladem, že to fungovat může, a to velice úspěšně. Jeho dcera mluví nejen skvěle česky (žijí v ČR, tak ještě aby nemluvila), ale i perfektně anglicky (mluvila na workshopu chvíli anglicky, a zněla jako rodilá Američanka). Zajímavé je, že na tatínka anglicky nemluví a nikdy nemluvila, ale on ve svých snahách nikdy neustal a „jel si dál to své“ a teď sklízí ovoce, což je jistě povzbuzující pro vás všechny žijící v zahraničí, kterým děti neodpovídají česky.
Co jsem si z workshopu odnesla:
- že umělá bilingvní výchova může skvěle fungovat
- že pokud jste přesvědčeni, že vaše rozhodnutí vychovávat své dítě v uměle vytvořeném bilingvním prostředí je správné, trvejte si na svém a nenechte se odradit okolím (okolí totiž o bilingvní výchově pravděpodobně vůbec nic neví)
- že je důležité mít nastavený systém a tím se řídit (v jejich případě tatínek na dceru anglicky, maminka česky)
- že je důležité na dítě netlačit – např. Niké tatínkovi nikdy neodpovídala anglicky, vždycky jen česky, ale on ji do toho, aby odpovídala anglicky, nikdy nenutil, a vyplatilo se
- že kladný vztah s dítětem a pozitivní domácí prostředí je při bilingvní výchově jedním ze zásadních předpokladů k úspěchu – a kladný vztah mezi tatínkem a dcerou byl z workshopu zcela evidentní
Workshop č. 2: První krůčky v angličtině
Někteří z vás budou znát blog DoubleBubble. Jeho zakladatelka Petra, překladatelka a lektorka cizích jazyků, žije v Čechách, ale vychovává své dvě děti částěčně v angličtině. Nejedná se úplně o umělou bilingvní výchovu jako v předchozím případě, ale spíše o tzv. situační bilingvismus.
Podstatou situačního bilingvismu je přepínání do jiného jazyka, v případě Petry a jejich dětí do angličtiny, pouze v určitých situacích. Petřina starší dcera Mája (na videu pod článkem s maminkou) se ve svých nyní pěti letech bez problému dorozumí anglicky, což je zajisté důkazem, že bilingvní výchova se dá dělat i tak trochu jinak, než jak ji dělá většina z nás.
Co jsem si z workshopu odnesla:
- že není třeba na dítě mluvit pouze anglicky, aby se mu angličtina stala vlastní
- že nejlepší je začít už od narození
- že přepínání mezi jazyky v rámci situačního bilingvismu musí mít hlavu a patu, nestačí občas mluvit česky a občas mluvit anglicky
- že je důležité si vytvořit rutinu (např. každý den ráno deset minut po snídani si sednout do „anglického koutku“ v obývacím pokoji, kde budete mít pouze anglické knížky atd., a hrát si v angličtině)
- že je důležité vytrvat, i když vám budou děti vaše „anglické pokusy“ ze začátku bojkotovat (Mája angličtinu ze začátku odmítala, ale maminka se nedala, vytrvala, zůstala pozitivní a po nějaké době se to otočilo)
- že klíčem k úspěchu je pozitivita, učení hrou a neustálé každodenní opakování toho samého, aby se to dětem vrylo pod kůži
- že skvělým zdrojem k rozvoji angličtiny jsou interaktivní, pohybové říkanky (knížku plnou právě takových anglických říkanek si můžete koupit na Petřině blogu) a smyslové/interaktivní knížky (např. s tahacími nebo otevíracími okénky apod.)
- že je důležité se řídit dítětem a rozhodně na ně netlačit a pokud to nefunguje snažit se najít jinou cestu, ale vždy skrze hry, pozitivní interakci a názorné příklady
Více o situačním bilingvismu najdete na Petřině blogu DoubleBubble.
