Jednoduchá, ale účinná strategie, jak odstranit chyby v používání češtiny (nebo jiného minoritního jazyka)

Krátký příspěvek o jednoduché strategii, jak odstranit chyby v používání minoritního jazyka.

Za ta léta, co své děti vychovávám v češtině a v angličtině, jsem si vypracovala určité strategie, jak úspěšně pokračovat v jejich bilingvní výchově a jak nadále rozvíjet a vylepšovat jejich češtinu. Naučila jsem se, co funguje a co ne. Přečtěte si o jednom velice jednoduchém způsobu, jak vylepšit češtinu (nebo jiný minoritní jazyk) vašich dětiček, ať již to jsou miminka nebo teenageři. U nás to funguje, tak to snad pomůže i vám.

Mé děti vyrůstají v anglickém prostředí a i přes můj každodenní boj, aby jejich čeština zůstala srozumitelná a aby zněli jako Češi a ne jako cizinci, kteří se učí česky, se prostě někdy stane, že řeknou něco „blbě“. Je jasné, že úroveň jejich angličtiny dávno předstihla úroveň jejich češtiny, což je dáno především tím, že v angličtině strašně moc čtou a české knížky je nelákají, zatím. I přesto ovšem stále ještě zní jako české děti, většinou. Ale občas prostě řeknou něco špatně, tomu se asi nedá vyhnout, nevím. Ona čestina není zrovna jazykem jednoduchým, že. Všechna ta skoňování a časování, kdo si to má pamatovat! Jak se s tím vypořádáváme u nás doma, hned vysvětlím. Ale nejdříve malá vsuvka.

Kdysi jsem studovala francouzštinu, čtyři roky na gymplu, pak tři na univerzitě v Čechách a další tři tady v Anglii. Většina učitelů nám dávala cvičení typu oprav a doplň, to je, cvičení, ve kterých bylo něco špatně a my jsme museli chybu najít a opravit. Náš poslední učitel ale taková cvičení neměl rád. Když jsme se ho zeptali proč, řekl, že podle něj když to uvidíme špatně napsané, zafixujeme si to a pak pro nás bude těžší zapamatovat si, jak to má být správně. Utkvělo mi to v paměti a často si tuto větu při bilingvní výchově připomínám. A od toho se právě odvíjí strategie, o které mluvím.

Uvedu jako názorný příklad  větu, kterou Šárka dnes pronesla: „Mami, máš něco ve vlasích.“ Já své děti většinou opravuji, když řeknou něco špatně, protože jak jinak mají vědět, že to řekli špatně, že jo. Někteří rodiče to dělají neradi, ale já myslím, že záleží, jak na to jdete. Podle mě existuje špatná odpověď a správná odpověď.

Špatná odpověď: „Neříká se ve vlasích, ale ve vlasech.“ A proč? No, vrátímé-li se k mému panu učiteli, tak když bych to Šárce zopakovala špatně, existovala by pak větší šance, že si zafixuje tu špatnou variantu.

Správná odpověď by tedy měla znít nějak takto: „Mám něco ve vlasech, jo? A kde ve vlasech?“ Vtip je tedy v použití správného výrazu/slova/pádu atd. a vyvarování se použití těch nesprávných. Jednoduché a účinné 🙂

Někdy to nefunguje hned. Kolikrát si trhám vlasy, když od svých dětí dokola slyším ty samé chyby. Nakonec vás ale většinou odmění tím, že něco, co třeba i dlouho říkají nespávně, najednou úplně bez přemýšlení řeknou dobře 🙂