Miniseriál o dvojjazyčnosti

Nedávno jsem byla kontaktována jedním nakladatelstvím, jestli bych pro ně nenapsala 6 článků o dvojjazyčné výchově. Články jsou napsány a vy, milí čtenáři mého blogu, si je můžete přečíst všechny na této stránce. Článek č. 6 je zveřejněn samostatně.

Miniseriál o dvojjazyčnosti:

Část 1.: Úvod do bilingvní výchovy

Část 2.: Výhody bilingvní výchovy

Část 3.: Problémy při bilingvní výchově

Část 4.: Metody bilingvní výchovy

Část 5.: Překážky při bilingvní výchově

Část 6.: Desatero bilingvní výchovy

---

Část 1.: Úvod do bilingvní výchovy

Bilingvní, neboli dvojjazyčná, výchova je pojem, se kterým se v českém prostředí setkáváme čím dál častěji. Tisíce Čechů se každoročně stěhují do zahraničí, tisíce cizinců se každoročně stěhují do České republiky a každoročně se rodí tisíce dětí, které budou již od narození vyrůstat se dvěma či více jazyky nebo které okolnosti „donutí“ se další jazyk v útlém věku naučit.

V úvodním článku našeho seriálu o bilingvní výchově si vysvětlíme, co to znamená, když je někdo bilingvní a podíváme se na nejčastější důvody vedoucí k bilingvní výchově.

Co znamená, když je někdo bilingvní

Slovo bilingvní pochází z latinského bilinguis (bi=dva, lingua=jazyk, plus adjektivní přípona is), tedy „dvojjazyčný“. Tuto definici si ovšem každý může vykládat po svém. Do jaké míry musíte ovládat dva jazyky, abyste o sobě mohli říct, že jste bilingvní? Je dvouleté dítě bilingvní, když rozumí dvěma jazykům, ale mluví pouze jedním? Jste bilingvní, když se dokážete cizím jazykem bez problémů domluvit, ale přečíst si v něm odbornou knihu by vám činilo značné potíže? Názory laické veřejnosti na to, co vlastně znamená být bilingvní, se různí. Různí se ale dokonce i názory odborníků.

Lingvista Leonard Bloomfield definuje ve své knize Language z roku 1933 bilingvismus jako „znalost dvou jazyků na úrovni rodilého mluvčího“. Na opačném konci spektra máme však například definici profesora psychologie Johna MacNamary z roku 1967, podle níž je bilingvní „každý, kdo v jiném než svém mateřském jazyce alespoň na minimální úrovni ovládá jednu ze čtyř jazykových dovedností – porozumění, mluvení, čtení, psaní“. Profesor Francois Grosjean, současný světoznámý odborník na psycholingvistiku a bilingvismus, tvrdí, že pouze malá menšina bilingvních lidí ovládá všechny své jazyky naprosto dokonale. Podle profesora Grosjeana znamená bilingvismus „schopnost používat dva nebo více jazyků v každodenním životě“, tedy ne dokonale, ale tak, aby se člověk dokázal domluvit.

Je evidentní, že bilingvismus má mnoho odstínů a pro každého znamená něco trochu jiného. A tak např. mamince, která chce, aby její dítko bylo bilingvní ve smyslu Bloomfieldovy definice, bude tatínek tvrdící o svém Pepíčkovi, že je bilingvní (když ve skutečnosti Pepíček umí ze školky „cat“ a „dog“), pravděpodobně připadat trochu jako blázen.

Situace a důvody vedoucí k bilingvní výchově

Okolnosti vedoucí k bilingvní výchově mohou být různé, ale zeptáte-li se rodičů, kteří své děti vychovávají ve dvou či více jazycích, proč to dělají, je pravděpodobné, že uvedou jeden z následujících důvodů:

1. Komunikace s rodinou

Schopnost domluvit se s rodinou je důvodem číslo jedna, proč rodiče své děti vychovávají bilingvně. Pro mnohé české nebo poločeské rodiny žijící v cizině je nepředstavitelné, že by se jejich potomci nedokázali domluvit např. s prarodiči. Představa, že jejich děti budou v Čechách veškeré dění sledovat z pozice pouhého pozorovatele a nebudou se moci zapojit, je pro ně jednoduše nemyslitelná.

2. Předání kultury

Vedle předání jazyka a schopnosti domluvit se s rodinou je pro rodiče důležité předat svým dětem kulturní dědictví jejich národa a tradice a zvyky, se kterými oni sami vyrůstali. Chtějí, aby jejich děti chápaly, odkud pocházejí, aby se dokázaly ztotožnit s mentalitou země, ve které mají kořeny a aby sdílely jejich kulturní identitu.

3. Lepší studijní a pracovní příležitosti do budoucna

Někteří rodiče jsou rozhodnuti své dítě vychovávat bilingvně i přesto, že ani jeden z nich není rodilým mluvčím druhého jazyka. Jsou si totiž vědomi výhod, které z bilingvní výchovy vyplývají. Znalost dalšího jazyka pro ně bude v budoucnu obrovskou výhodou, otevře se jim brána ke studiu ve více zemích a později budou mít jako bilingvní lidé větší šanci najít uplatnění na trhu práce.

A jaké další výhody vyplývají z bilingvní výchovy? O tom si napíšeme příště.

Nahoru ↑

---

Část 2.: Výhody bilingvní výchovy

V minulosti panovaly ve spojitosti s bilingvismem názory ne vždy pozitivní. Odborníci poukazovali na negativní důsledky, které může bilingvní výchova mít, přes koktavost až po zvýšenou pravděpodobnost schizofrenie. Všechny tyto teorie byly však dříve či později vyvráceny a v dnešní době zastává odborná společnost zabývající se bilingvismem názory vesměs pozitivní a poukazuje na výhody, které bilingvní výchova přináší.

Znalost dvou jazyků mostem k rodině

Mluvíme-li o výhodách bilingvní výhody, musí být na prvním místě znalost dvou jazyků, jakkoli banálně to může znít. Pro Čechy žijící v zahraničí není však znalost češtiny pouhou výhodu, ale prakticky nutností. Předáváním jazyka svým dětem staví most, který je spojuje s rodinou v Čechách. Bez tohoto jazykového pojítka si jen těžko vytvoří a udrží vztah s českými příbuznými, jakékoli citové vazby budou bez znalosti jazyka vážně ohroženy a české dědictví ztraceno. Totéž platí i pro smíšené páry žijící v České republice, které chtějí vedle češtiny předat svým dětem jazykové a kulturní dědictví rodiče-cizince.

Lepší příležitosti do budoucna, tolerance a flexibilita

Výborná znalost dvou jazyků je také klíčem ke studiu v cizině nebo, v případě Čechů žijících v zahraničí, např. na českých univerzitách. S lepšími studijními příležitostmi jdou ruku v ruce příležitosti pracovní. Děti, které se narodily rodičům různých národností, se totiž mohou těšit nejen dvojjazyčnosti, ale také tzv. bikulturnosti či dokonce multikulturnosti, tedy jakési sounáležitosti se dvěma či více kulturami. Bikulturní lidé jsou si vědomi odlišností mezi kulturami, ale zároveň tyto rozdíly dokáží lépe akceptovat, jelikož jim jsou obě kultury svým způsobem vlastní. Bilingvní lidé mohou tak potencionálnímu zaměstnavateli nabídnout nejen vynikající znalost dvou jazyků na úrovni rodilých mluvčí, ale také interkulturní kompetence, které z této znalosti často vyplývají. Jedinci, kteří mají náhled do dvou či více kultur mají lepší pochopení pro lidi jiných kultur, jsou flexibilnější a adaptabilnější a jejich přínos pro mezinárodní firmy může být neocenitelný.

Mozek bilingvních lidí funguje efektivněji

Je vědecky dokázáno, že bilingválnost zvyšuje mozkovou efektivitu a posiluje kognitivní funkce mozku. Kognitivní funkce jsou všechny myšlenkové procesy, které nám umožňují rozpoznávat, pamatovat si, učit se a přizpůsobovat se neustále se měnícím podmínkám prostředí. Patří sem paměť, koncentrace, pozornost, rychlost myšlení a porozumění informacím. Mozek bilingvních lidí musí neustále činit rozhodnutí, která mozek monolingvních lidí činit nemusí. Když se monolingvní člověk podívá např. na stůl, uvidí „stůl“; bilingvnímu člověku však ihned naskočí dvě alternativy a jeho mozek se musí okamžitě rozhodnout, kterou použít. Podle jedné z největších kapacit na neurolingvistiku psycholožky Ellen Bialystok, která již celou řadu let zkoumá vztah mezi jazykem a mozkovými procesy a provedla na toto téma nesčetnou řadu studií, právě tento proces, kterým mozek bilingvních jedinců prochází téměř neustále, jejich mozek trénuje, a posiluje tak jejich kognitivní funkce. Čím více rozhodnutí musí mozek učinit, tím je propojenější a plastičtější, a důsledkem toho bilingvální mozek funguje efektivněji. Zmíněná vytrénovanost mozku je také zodpovědná za to, že se bilingvní lidé snadněji učí další cizí jazyky.

Bilingvní lidé jsou zdravější

Výsledky celé řady studií jasně naznačují, že bilingválnost má pozitivní vliv na naše zdraví, konkrétně na oddálení demence a Alzheimerovy choroby. Souvisí to právě s již zmiňovanými kognitivními funkcemi mozku, které jsou u bilingvních lidí silnější než u lidí monolingvních. Skeny mozku odhalily, že určité oblasti mozku jsou u lidí, kteří vyrůstali v bilingvním prostředí, rozvinuty lépe než u lidí monolingvních, což umožňuje jejich mozku lépe odolat poškození, které způsobuje demence a Alzheimerova choroba, a tím pádem se u nich známky této nemoci projeví později, v některých případech až o pět let.

Bilingvismus má bezpochyby mnoho výhod. Může však mít i negativa, a o těch si povíme příště.

Nahoru ↑

---

Část 3.: Problémy při bilingvní výchově

Děti vychovávané ve dvou či více jazycích jsou pozadu v jazykovém vývoji, jsou zmatené, koktají, trpí zvýšenou agresivitou. Tyto miskoncepce byly až donedávna učiteli, logopedy a psychology slepě akceptovány. Dnes již víme, že výsledky studií, na kterých byly tyto miskoncepce postaveny, byly zkreslené a neobjektivní. Mnohé byly realizovány s dětmi přistěhovalců nedlouho po jejich příjezdu do nové země a nebyly při nich brány v úvahu socio-ekonomické a jiné důležité faktory (nedokonalá znalost jazyka, ve kterém byly prováděny, nedostatečná znalost reálií/kultury nové země, atd.).

V současnosti odborníci od bilingvní výchovy neodrazují, neboť jsou si vědomi mnoha výhod, které nabízí (viz minulý článek). Přesto však není bilingvní výchova vždy naprosto bez problémů. Je ovšem nutné zdůraznit, že pokud se problémy objeví, není primární příčinou k jejich výskytu bilingvismus. Podívejme se nyní na některé možné problémy a proč se mohou vyskytnout.

Bilingvní děti míchají jazyky – znamená to, že jsou zmatené?

Míchání jazyků je jev, který se u bilingvních dětí objevuje často, ale ne vždy. Může se projevit použitím jednoho anglického slova v české větě, ale také může mít podobu naprosté směsice, kdy první dvě slova budou v češtině, další dvě v angličtině a poslední dvě v němčině (vyrůstá-li dítě se třemi jazyky). Člověk nezasvěcený do problematiky bilingvní výchovy by mohl, celkem logicky, usoudit, že bilingvní děti jsou zmatené a nedokážou jazyky rozlišit.

To, co vnímáme jako míchání jazyků, se odborně nazývá přepínání kódů a je přirozenou součástí bilingvismu. Přepínáním kódů si bilingvní děti vypomáhají, když neznají nějaké slovo (např. se s ním v tom jazyce ještě nesetkali) nebo když je výstižnější nějaký výraz či obrat vyjádřit v druhém jazyce a „míchání“ umožňuje použít ten správný bez nutnosti překladu nebo opisu. Přepínání kódů je něco, čeho si jsou bilingvní lidé plně vědomi a v situacích, kdy hovoří s monolingvními lidmi, jazyky nemíchají. Jakmile jsou v monolingvním prostředí, např. u babičky, a uvědomí si, že babička jejich česko-anglické hatmatilce nerozumí, začnou používat pouze češtinu.

Může bilingvní výchova negativně ovlivnit chování dětí?

Bilingvní výchova jako taková negativně ovlivnit chování dětí nemůže. Není prvotní příčinou zlobivosti, neposlušnosti, ani agresivity. Pokud se u dětí toto chování objevuje, může ale s bilingvní výchovou souviset.

Jedním důvodem může být nedůslednost v nastaveném systému nebo absence systému. Aby bilingvní výchova efektivně fungovala, je důležité si v rodině nastavit jazykový systém. Je potřeba hned na začátku určit, jakými jazyky bude kdo mluvit, a tím se důsledně řídit. Jazyková rutina je v životě bilingvních dětí zásadním kamenem nejen k úspěchu jazykovému, ale také k emocionální spokojenosti a behaviorální vyrovnanosti.

Dalším důvodem může být nezdravé rodinné prostředí. Nesoulad mezi rodiči dítěte (hádky, agresivita); jazykový nátlak rodičů na dítě, např. aby ne/používalo jeden či druhý jazyk; nepříjemné, vševědoucí komentáře příbuzných či známých. To vše se může negativně odrazit na psychice a chování bilingvního dítěte.

Změna prostředí může být rovněž příčinou výkyvů v chování. Dítě, které bylo doposud vzorné, se po přestěhování do zahraničí může stát plačtivým, sklíčeným, náladovým. Opět zde není primárním problémem bilingvismus, ale spíše situace, ve které se dítě ocitlo, tj. nová země, nový jazyk, noví lidé a nutnost přizpůsobit se. Jak dobře se mu to podaří, bude záležet na jeho povaze a na podpoře, které se mu dostane od rodičů a okolí.

Jsou bilingvní děti pozadu v jazykovém vývoji?

Přestože panuje názor, že vyrůstání se dvěma jazyky brzdí jazykový vývoj, nejnovější výzkum tomu nenasvědčuje. Řeč se u bilingvních dětí vyvíjí stejným tempem jako u dětí monolingvních a jazykových milníků dosahují ve stejnou dobu – první slabiky typu dada, mama vyslovují kolem 8. měsíce, první slova kolem 1 roku, první sousloví kolem 18 měsíců. Je možné, že jejich slovní zásoba v jednotlivých jazycích bude nižší, ale kombinovaná slovní zásoba bude přinejmenším stejná jako u dětí monolingvních. Některé bilingvní děti ale ovládají oba jazyky na stejné úrovni a jsou jazykově stejně vyspělí jako jejich vrstevníci.

V případech, kdy jsou bilingvní děti v porovnání s „normálem“ pozadu, mají odborníci (logopedi, psychologové, učitelé) tendence rodičům doporučovat, aby jeden jazyk vynechali. Pokud se ovšem bilingvní dítě vyvíjí v ostatních oblastech normálně a nemá žádné jiné problémy (fyzické, emocionální), měli by se rodiče spíše snažit zaměřit se na zvýšení kvality a kvantity jazykového inputu a na důsledné dodržování nastaveného jazykového systému. Kladné výsledky se ve většině případů dříve či později dostaví.

Jak problémům předejít?

Jednoduchý recept neexistuje, ale vytvořením pozitivního rodinného prostředí, ve kterém se bude dítě cítit milováno, a nastavením logického jazykového systému, který budete důsledně dodržovat, učiníte první dva kroky správným směrem.

A právě s různými systémy a formami bilingvní výchovy se seznámíme příště.

Nahoru ↑

---

Část 4.: Metody bilingvní výchovy

Někteří rodiče se rozhodnou pro bilingvní výchovu, protože chtějí dát svým dětem v životě „náskok“. Pro jiné je bilingvní výchova jedinou možnou volbou. Ať již jsou důvody rodičů jakékoli, k tomu, aby mohla bilingvní výchova účinně a úspěšně fungovat, je nutné nastavit si v komunikaci mezi jednotlivými členy rodiny pravidla. Jinými slovy, je nutné si zvolit metodu, kterou se budou všichni zúčastnění řídit.

Strategie, kterou pro bilingvní výchovu rodiče zvolí, se bude odvíjet od konkrétní situace. Bude záležet na tom, kde rodiče žijí, zda jsou oba Češi nebo smíšený pár, jaké jsou jejich rodné jazyky a jakým jazykem mluví okolí. Dalším faktorem, který ovlivní volbu strategie, budou cíle, kterých budou chtít rodiče bilingvní výchovou dosáhnout – úroveň rodilého mluvčího (včetně perfektní znalosti gramatiky), nebo pouhá schopnost rozumět (tedy znalost pasivní).

Metoda OPOL (česko-cizojazyčná rodina)

Nejčastější metodou používanou při bilingvní výchově je metoda OPOL (z anglického One Person One Language – jedna osoba, jeden jazyk). Metoda OPOL je populární ve smíšených rodinách a spočívá v tom, že každý z rodičů na dítě (nejlépe už od narození) hovoří svým rodným jazykem. Velkou výhodou této metody je její jednoduchost a možnost využití s více osobami. OPOL totiž nemusí být omezen pouze na rodiče. V některých rodinách se můžeme setkat s česky mluvící maminkou, anglicky mluvícím tatínkem, italsky mluvící babičkou a španělsky mluvící chůvou. Je-li každá osoba ve své jazykové komunikaci s dítětem důsledná, t.j. používá-li striktně pouze ten „svůj“ jazyk,  může se dítě všechny tyto jazyky naučit.

Do jaké míry dítě každý jazyk ovládne, bude záležet na celé řadě faktorů mimo jiné na jazykových vlohách dítěte, obtížnosti daného jazyka či kvalitě a kvantitě jazykového inputu. Pro osvojení jazyka na úrovni rodilého mluvčího je nutné, aby mu dítě bylo vystaveno nejméně 20 % bdělého času. To znamená, že pokud je vzhůru 12 hodin denně, mělo by každému jazyku být vystaveno nejméně 2-3 hodiny. Ale pozor, nestačí dítě posadit na dvě hodiny před televizi!

Umělý bilingvismus (OPOL v českých rodinách)

V dnešní době se stále častěji setkáváme s rodinami, které se rozhodnout své děti vychovávat dvojjazyčně, přestože oba rodiče jsou rodilými mluvčími češtiny. Jedná se většinou o rodiče, kteří strávili nějakou dobu v zahraničí a jsou si vědomi obrovských výhod bilingvismu. I v takových případech je častou strategií právě OPOL, kdy jeden rodič na dítě mluví česky a druhý cizím jazykem. Za předpokladu, že budou rodiče ve svých snahách důslední, nebude tato volba dítěti činit naprosto žádné potíže a může fungovat stejně jako v rodinách, kde je jeden rodič Čech a druhý cizinec.

Situační bilingvismus (metoda místa/času)

Další možností, jak vychovat bilingvní dítě, je metoda místa/času, potažmo situační bilingvismus. Tato metoda spočívá v používání jazyka pouze v určitých situacích, na určitých místech nebo v určitou dobu a je ideální v případech, kdy rodiče nechtějí nebo nemůžou používat OPOL. Tato strategie je rovněž možným „ustupkem“, když OPOL v rodině z nějakého důvodu nefunguje (např. když rodiče s metodou OPOL po narození dítěte začali, ale po nějakém čase si uvědomili, že je pro ně dlouhodobě neúnosná).

Situační bilingvismus má mnoho odstínů a jazykové vzorce jsou nesčetné. Je možné např. vyhradit si doma anglický koutek (s anglickými knížkami, plyšáky atd.), kde se bude každý den po snídani/obědě/večeři mluvit hodinu pouze anglicky; nebo používat angličtinu pouze doma, ale venku mluvit česky; nebo mluvit anglicky, když jsou rodiče sami s dítětem, ale v přítomnosti jiných osob používat češtinu.

Dva Češi žijící v zahraničí

Jiná situace nastává, když se jedná o ryze český pár žijící v zahraničí. V takovém případě je žádoucí, aby oba rodiče mluvili mezi sebou i na dítě pouze česky. Cizí jazyk se dítě naučí od okolí (v jeslích, ve školce, na pískovišti, v parku atd.). Mnozí rodiče mají tendence na dítě mluvit i cizím jazykem, protože se bojí, že se nedomluví, až bude třeba. Tyto obavy jsou ale vesměs neopodstatněné. Jakmile se totiž dítě ocitne v prostředí školky či školy, obklopeno cizím jazykem, který do té doby slýchalo možná pouze z televize, v obchodě nebo od sousedů, jeho znalost tohoto jazyka poroste závratným tempem. A než se rodiče nadějou, bude na ně dítě mluvit anglicky/německy/francouzsky. Pravidlo zde tedy zní – pouze česky!

Závěr

Děti jsou neuvěřitelně adaptabilní bytosti a přizpůsobí se jakémukoli komunikačnímu systému, který bude v rodině nastaven. Budou-li rodiče od narození používat důsledně jednu metodu, stane se pro dítě normálem. Důležité je, aby zvolenou metodu používali opravdu svědomitě, a dítě tak vědělo, kdo kdy komunikuje jakým jazykem, jinak v tom bude mít lidově řečeno guláš!

Nahoru ↑

---

Část 5.: Překážky v každodenním životě bilingvní rodiny

Kdo bilingvní výchovu nezažil na vlastní kůži, si možná řekne, že na ní přece nemůže být nic obtížného. Jednoduše na dítě budu mluvit určitým jazykem a ono se ten jazyk bez problémů naučí. Ti, kteří bilingvní výchovu praktikují, ví svoje. Překážek, které se rodičům dennodenně staví do cesty, je celá řada a jejich řešení není bohužel vždy přímočaré a okamžité.

Nedostatek podpory partnera a příbuzných

V ideálním světě je naše rodina naší největší oporou. Realita je však často bohužel jiná. V bilingvním prostředí se nejčastěji setkávají s neporozuměním maminky, které jsou provdány za cizince a žijí v „jeho“ zemi.

Po počátečním nadšení a odhodlání praktikovat bilingvní výchovu se dostaví vystřízlivění. Tatínek po narození dítěte nerozumí a cítí se vyloučen z konverzace. Může dojít i k obviňování partnerky, že s dítětem mluví o něm nebo že ho dokonce dítě „tajným“ jazykem pomlouvá.

Nedostatek podpory mohou projevit i příbuzní. Někdy bez okolků mamince sdělí, že se jim nelíbí, že s dítětem mluví česky a že by s ním měla komunikovat jazykem země, ve které teď žije. Jindy ji poučují, že se dítě nikdy pořádně nenaučí ani jeden jazyk, bude zmatené a bude zaostávat ve škole.

Jediným řešením této situace je komunikace. Je třeba rodině vysvětlit, proč je pro vás tak důležité, aby vaše dítě rozumělo a mluvilo česky. Vyvraťte jejich miskoncepce o bilingvní výchově a seznamte je s výhodami, které bilingvismus přináší. Snažte se jim celou situaci ukázat z druhého úhlu – jak by se cítili oni, kdybyste místo v zahraničí žili v Čechách a rozhodli se miminko neučit partnerův jazyk…

Obavy z neslušnosti při komunikaci v přítomnosti ostatních

Mluvit s dítětem česky v přítomnosti lidí, kteří česky nerozumí, je pro rodiče často těžké. Máte-li tolerantního partnera a příbuzné, kteří vás v bilingvních snahách podporují, máte z poloviny vyhráno. Ale jak tuto situaci řešit při komunikaci s dítětem na veřejnosti – u lékaře, v parku, před učiteli a rodiči ve školce – a nebýt neslušní?

Možná pomůže podívat se na situaci z pohledu těch, o kterých se domníváme, že vás budou považovat za neslušné. Vy byste si to o nich mysleli? Rodiče v parku nebo ve školce po vás možná budou pokukovat, ale rozhodně spíše ze zvědavosti než proto, že si myslí, že jste neslušní. Jiné děti bude váš tajný jazyk fascinovat a vaše ratolesti budou v jejich povědomí hvězdami, protože umí něco, co ony neumí.

Pokud je vám opravdu nepříjemné hovořit před ostatními česky, je možné nastavit si váš komunikační systém tak, že v přítomnosti jiných lidí budete mluvit druhým jazykem. Je to lepší než před nimi šeptat česky, protože tím budete vysílat dítěti signál, že se za češtinu stydíte. Přepnutím jazyka pouze dáváte najevo respekt vůči ostatním. Ještě lepší je však zůstat u češtiny a pokud je nutné, aby rozuměli i ostatní, tak jim to přeložit.

Dítě odpovídá cizím jazykem nebo češtinu úplně odmítá

Přes veškeré vaše snahy mluvit na dítě česky vždy a všude vám vaše ratolest odpovídá v cizím jazyce nebo s vámi dokonce česky nechce mluvit vůbec. Pokud tomu tak je, je třeba nejdříve zjistit, proč. V prvním případě je nejčastějším důvodem nevyváženost jazyků. Druhý jazyk je silnější a dítě v češtině nedokáže formulovat, co chce nebo cítí. S přirozeným mentálním vývojem se snaží vyjadřovat komplexnější myšlenky, pocity a názory a najednou mu slovní zásoba v češtině nestačí. Nelze se tedy divit, že se, logicky, uchyluje čím dál víc k druhému, silnějšímu, jazyku. Pokud s námi dítě nechce česky komunikovat vůbec, může být důvod stejný. Neschopnost adekvátně se v češtině vyjádřit dítě frustruje a tato frustrace může způsobit, že se dítě „blokne“ a češtinu nebude chtít používat.

Jak tuto situaci řešit? Rozhodně nepřestávejte na dítě mluvit česky! Také ho do češtiny ale nenuťte, protože tím ho od ní pravděpodobně jen odradíte. Zopakujte česky, co vám dítě řeklo v druhém jazyce a dále váš český překlad o dvě tři další slova rozviňte. Dejte dítěti na výběr, napovězte mu. Když se dítěte na něco ptáte, formulujte otázku tak, aby muselo odpovědět českým slovem, a ne pouze ano/ne. Zvolte si plyšáka, který bude umět pouze česky. Pokud možno, stýkejte se častěji s českými známými, začněte chodit do sobotní české školy, odjeďte na nějakou dobu do Čech, pozvěte si domů české příbuzné nebo si pořiďte českou au-pair či slečnu na hraní. Pokud to dítě akceptuje a pokud na to vy budete mít energii, vůbec neuškodí, když na ně budete mluvit česky, i když ono na vás bude mluvit jinak.

Nahoru ↑

---

Část 6.: Desatero úspěšné bilingvní výchovy

Desatero najdete ZDE